MIKULAŠSKÝ JARMEK
Jako každý rok se víkend před svátkem svatého Mikuláše nesl v duchu tradičního valašského jarmeku . Náměstí v Klobukách se už od pátečního podvečera plnilo stánky s občerstvením a ukázkami různých tradičních i netradičních valašských řemesel . Vrchol všeho nastal v sobotu , kdy se po městě rozezněla ze všech stran lidová hudba , počet stánků se zmnohonásobil a davy lidí přilákala vůně svařáku a kyselice .
Já jsem tenhle ročník měla možnost vidět z úplně jiného úhlu než obyčejný návštěvník . Již několikátý rok po sobě s rodiči a našimi přáteli chodíme vypomáhat muzejnímu spolku prodávat frgále a svařák . Letošní , pro mě hektická sobota , začala zaspáním budíku a následným zběsilým maratonem hledání rukavic a klíčů . Když jsem konečně všechno našla , mohli jsme vyrazit . Už od půl 8 jsme stáli na mrazu venku a prodávali . Někteří lidé si očividně přišli místo snídaně rovnou na svařák ( také to podle toho večer vypadalo ). Když jsem se kolem poledne snažila dostat do Klobučanu , že si poslechnu nějakou tu lidovku , po prvních pár schodech jsem to otočila . Tolik lidí na jednom místě jsem snad ještě v Kloboukách neviděla a očividně všichni měli stejný záměr jako já . U stánků to nebylo o moc lepší . Tak jsem to zabalila a šla znovu prodávat . Udělala jsem dobře , protože večerní pauza měla své kouzlo . Stálo mi za to si počkat a po celodenním zmrzání ve stánku si celý trh v klidu při západu slunce a malebném zvuku všudypřítomných zvonců projít .
I přes mraky lidí pro mě pořád jarmek má své kouzlo . Neustále mám respekt z vysokých a statných čertů a také jiných „ příšer “, co se tu každoročně potulují . Ráda se podívám na nějaké pro mě úplně nová řemesla a odnesu si spousty nových zážitků a informací . Pokud bych vám zde mohla něco doporučit , tak by to pro mě bylo hodně těžké , bývá toho tady spousta zajímavého . Snad jen to , že brzo ráno nebo při setmění je zde kouzlo předvánočního času cítit nejvíc ( a taky už tu bývá míň lidí ). Příště všichni povinně k nám na svařák !
B . Janošová , 1 . A