MIKULAŠSKÝ JARMEK
Jako každý rok se víkend před svátkem svatého Mikuláše nesl v duchu tradičního valašského jarmeku. Náměstí v Klobukách se už od pátečního podvečera plnilo stánky s občerstvením a ukázkami různých tradičních i netradičních valašských řemesel. Vrchol všeho nastal v sobotu, kdy se po městě rozezněla ze všech stran lidová hudba, počet stánků se zmnohonásobil a davy lidí přilákala vůně svařáku a kyselice.
Já jsem tenhle ročník měla možnost vidět z úplně jiného úhlu než obyčejný návštěvník. Již několikátý rok po sobě s rodiči a našimi přáteli chodíme vypomáhat muzejnímu spolku prodávat frgále a svařák. Letošní, pro mě hektická sobota, začala zaspáním budíku a následným zběsilým maratonem hledání rukavic a klíčů. Když jsem konečně všechno našla, mohli jsme vyrazit. Už od půl 8 jsme stáli na mrazu venku a prodávali. Někteří lidé si očividně přišli místo snídaně rovnou na svařák( také to podle toho večer vypadalo). Když jsem se kolem poledne snažila dostat do Klobučanu, že si poslechnu nějakou tu lidovku, po prvních pár schodech jsem to otočila. Tolik lidí na jednom místě jsem snad ještě v Kloboukách neviděla a očividně všichni měli stejný záměr jako já. U stánků to nebylo o moc lepší. Tak jsem to zabalila a šla znovu prodávat. Udělala jsem dobře, protože večerní pauza měla své kouzlo. Stálo mi za to si počkat a po celodenním zmrzání ve stánku si celý trh v klidu při západu slunce a malebném zvuku všudypřítomných zvonců projít.
I přes mraky lidí pro mě pořád jarmek má své kouzlo. Neustále mám respekt z vysokých a statných čertů a také jiných „ příšer“, co se tu každoročně potulují. Ráda se podívám na nějaké pro mě úplně nová řemesla a odnesu si spousty nových zážitků a informací. Pokud bych vám zde mohla něco doporučit, tak by to pro mě bylo hodně těžké, bývá toho tady spousta zajímavého. Snad jen to, že brzo ráno nebo při setmění je zde kouzlo předvánočního času cítit nejvíc( a taky už tu bývá míň lidí). Příště všichni povinně k nám na svařák!
B. Janošová, 1. A