Student's Times 2014-2018 2017/17/11 druhé číslo | Page 20

ZAČNI PSÁT
KNIHU
Na naší planetě neexistuje jediný člověk, který by neměl svůj vlastní sen. Něco, po čem ve
svém životě žíznivě lapáme, a prokopáváme si cestu se k tomu, abychom jej uskutečnili. Ovšem
uprostřed téhle zdlouhavé cesty musíme čelit překážkám, které nás někdy vyděsí natolik, že
máme sto chutí se svým životním cílem praštit o zem a už ho nezvednout, držet od něj prsty
dál. Tyto překážky nesou název netrpělivost, lenost, mnohdy to bývá třeba i neschopnost ze
zdravotního hlediska a mnoho dalších.
Když teď budu mluvit sama za sebe, jedním z mých snů je napsat knihu. Od malička jsem seděla
u stolu s papírem o velikosti A4, propiskou a psala kratičký příběh, který přesně taky na tom
stejném papíru končil. Netrvalo mi to napsat ani půl hodiny, a já už tomu začala říkat kniha.
Dodnes si na počítači píšu sama pro sebe příběhy, které se ale nikdy nedočkaly závěru. A proč?
Protože tady jsou ty překážky, které mě brzdí. A ty překážky jsou ve mně samé.
Většinou, když jsem se jako mladší snažila něco napsat, neměla jsem vůbec promyšlené, o čem
vlastně chci psát. Žádný začátek, nemělo to žádnou zápletku, chyběl tomu také vymyšlený
závěr. Jednoduše jsem si sedla k počítači a psala, co mě v tu chvíli napadlo. Důsledkem toho
ale byl fakt, že jsem po nějaké době psaní zjistila, že předešlý text nedává moc smysl, je nudný,
neoriginální, nedomyšlený, nebo jsem zapomněla, co jsem napsala na začátku. Z toho pro mě
samotnou vyplynula rada, a chtěla bych také poradit všem ostatním – začněte psát, až když
budete mít hotovou kostru děje. Když vás napadne nějaký nápad, což se mi stává při přemýšlení
před usínáním, zapište si ho na nejbližší kousek papíru, abyste tento nápad do dalšího dne
nezapomněli. Může se stát totiž nejlepší pointou celého příběhu!
Co jsem taky pochytila, bylo to, že čím víc si všímáte svého okolí, ať už je to jen zbarvení listů
stromů na podzim, nebo mluva některých lidí, dokážete se o tom ještě víc rozepsat. Dokonce
to může zabrat klidně i několik řádků, přitom je to tak moc obyčejná a všední věc.
Chce to velkou dávku trpělivosti! Když v polovině zjistíte, že v tom máte nějak nepořádek,
nepouštějte šanci to dopsat. Část, která se vám ne příliš líbí, poupravte, není třeba kvůli tomu
ukončovat celou tu snahu.