Student's Times 2014-2018 2017/17/10 první číslo | Page 8

takže toho jsem neměla za
celé ty dva měsíce ani
možnost vidět. S dětmi to
bylo trochu jiné než tady
v ČR už kvůli tomu, že byli
bohatší rodina, děti měly, co
chtěly. Domluvit se s nimi ale
dalo dobře. Jezdili jsme na
výlety, například do kina, na
bazén, kamkoli. Hlavně když
jsme byli na té farmě, takže
jsme tam mohli dělat úplně
cokoli a chodit ven.
Zpozorovala jsi nějaké
rozdíly mezi výchovou
dětí v ČR a tam?
Já myslím, že je to rodina od
rodiny jak tady, tak i tam. Ale
tím, že rodina to byla bohatší
a jejich mamka na ně neměla
moc čas nebo s nimi byla až
večer třeba od těch sedmi
hodin, tak jim dovolili
opravdu všechno, co si přáli.
Takže ten jeden kluk měl
doma například svého hada,
každý měli vlastní IPad, a to
dokonce i ten nejmladší
čtyřletý, a všude s tím
poletovali ☺.
Jak
ses
v Anglii
dopravovala?
Když jsme jezdili na výlety,
tak nás vždycky vozil jejich
děda, který bydlel vedle nich.
Nebo jejich mamka byla
strašně milá v tom, že byla
ochotná mě dovézt někde do
města. Odtud jsem mohla jet
vlakem, když jsem byla
například v Oxfordu nebo
Birminghamu, ale kdykoli pro
mě přijela.
Jak jsi to měla s platem?
Kapesné jsem dostávala na
ruku každý týden, takže to
bylo pro mě skvělé.
Plánuješ tuto zkušenost
zkusit znovu, i někde dál
než
v Anglii,
třeba
v USA?
Další prázdniny bych chtěla
odjet znovu, ale nejsem si
jistá, jestli zase do Anglie, ale
spíš bych zkusila jinou zemi.
USA ale spíš ne. Přemýšlím
nad severskými zeměmi.
Co bylo na celé této
záležitosti nejtěžší?
Nejtěžší je první týden, než
člověk zjistí, jak to tam chodí.
Třeba to, jak se ráno vstává,
nebo na to, jaký mají děti
režim, atd. Další týdny už si
to tam užívá, ví, co má dělat a
co se od něj očekává.
Jaký byl naopak největší
zážitek?
Bylo jich mnoho. Pro mě
největší zážitek byl, když jsem
jela
sama
vlakem
do
Birminghamu
nakupovat.
Tam jsem se tam několikrát
ztratila, ale bylo to takové, že
jsem se tam mohla domluvit
opravdu všude.
M. Kojecká, 2.B