Student's Times 2014-2018 2017/17/10 první číslo | Page 22

VOLÁNÍ
NETVORA
PATRICK NESS, SIOBHAN DOWD
Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému největšímu strachu.
Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka
je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci
jsou tak trochu tyrani. Poté se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.
Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský
chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. Postupně Conorovi vypráví tři
starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že
naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl
čtvrtý, poslední příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé
pravdě do očí. Dokáže to Conor?
Kniha Volání netvora je knihou mnoha tváří. Někdo ji bere jako obyčejnou četbu pro děti a na
druhé straně jsou lidé, kteří z fantasy příběhu vyvozují filozofické závěry. Musím přiznat, že pro
mě je příběh tou filozofickou změtí otázek a také se přikláním k názoru, že tato knížka malým
dětem do ruky tak úplně nepatří. Knihu jsem četla někdy kolem půlnoci, v dobu, kdy se příběh
odehrává, a musím říct, že i mně se klepaly kolena strachy. A číst tuto knihu před deseti lety?
Nejspíš bych se strašpitelsky schovávala pod peřinou a několik nocí nespala. Ale teď, když už
jsem starší a rozumnější, tak jsem na knihu pohlížela jinak než jen se strachem. Patrik Ness
příběh sice sám nevymyslel a pouze se jím inspiroval, ale i tak musím říct, že co se týká
zpracování textu a plynulosti, tak to zvládnul na jedničku. 200stránkový příběh jsem měla
zhltnutý během dvou hodinek, a to jsem se ještě snažila přemýšlet. Příběh se posouval dál a na
těžkou filozofii nebyl tak úplně čas. Filozofická chvilka (pořádná chvíle) přišla až po přečtení
celého díla. Také musím uznat, že citově kniha úplně vydírá k pláči a sráží člověka na dno a pak
ho zase vynese napovrch svou výjimečností.
Součástí knihy byly také krásné ilustrace, které dílo obohatily i po vizuální stránce a udělaly
z ní knihu, kterou knihomol prostě chce mít doma a každé ráno po probuzení se dívat pouze
na ni. Dobře, dobře, to už trošku přeháním, ale kniha je opravdu krásná z venku i zevnitř.
Knihu bych doporučila všem lidem, kteří si chtějí pouvažovat, nebo jen pobrečet a prožít
krásné chvíle s hlavním hrdinou.
PS: Pokud se do knihy začtete, zkuste ji číst co nejpomaleji, ať ji neslupnete jako malinu, stejně
jako já.
K. Zůbková, 4.G