Student's Times 2014-2018 2017/17/10 první číslo | Page 18

ČAS
DOSPÍVÁNÍ
Je tomu skoro pět let, co jsem fotila právě u nás na gymnáziu poprvé, a to nějaké zvaní na
stužkáč. Bylo to zvaní mého staršího bratra a já byla tehdy v osmé třídě. Tak nějak jsem je
všechny pozorovala a v hlavě mi běželo: „Jooo, to jsou maturanti a oni vypadají tak dospěle.
Oni vědí, co mají dělat a vůbec se toho nebojí.“ Zároveň jsem si říkala, že jestli to tak v tom
čtvrťáku budeme mít podobně, tak je to úplně v pohodě a už z toho nemusím mít strach.
Prostě jen vyberu, z čeho maturovat, kam se přihlásím na vysokou školu, a pak to tu střední
společně nějak doklepeme.
Stejně jako když mi v první třídě přišli žáci z deváté třídy hrozně dospělí a já se pak po letech
ocitla, tak jako oni kdysi, v deváté třídě, ale žádnou dospělost jsem necítila, tak stejně se to
stalo i s tím čtvrťákem. Možná to zní trochu přehnaně. Jenže já jsem už na nižším gymplu byla
jasně rozhodnutá, že moje budoucnost je medicína, že budu pomáhat ostatním lidem a tímhle
naplním svůj život. Ale pak jsem nastoupila sem, v prváku jsem se toho ještě docela držela,
v druháku jsem se ještě přemlouvala, ale na začátku třeťáku jsem si už byla jistá, že medicína
je to poslední, co v životě budu studovat, což je opravdu velmi paradoxní situace, pokud se
ohlížím pár let zpátky.
Na jednu stranu bych si zabalila klidně zrovna teď a už to studium zde ani nedokončila, ovšem
na druhou stranu se mi najednou vůbec nechce. Totiž ta střední je taková pohoda. Možná jsem
mohla trochu dříve přijít na to, které druhy alkoholu není dobré konzumovat zároveň, ale to
není zase něco tak závažného – přežila jsem.
Původní plán na poslední rok tady byl docela jednoduchý. Výlet do Prahy a poté se začne
makat. Tento plán se ovšem zasekl na bodu „návrat z Prahy“, kdy to pak na mě všechno spadlo.
Já a rozhodování hrajeme takový společenský tanec, v momentě, kdy se příliš přiblíží, tak se já
zase co nejvíce vzdálím, tak, abych neriskovala, že už to opravdu přijde. Proto je dost možné,
že se u mě v blízké době objeví nějaká nová záliba či koníček, abych tomu předešla.
Každopádně je jedna věc, kterou dělám moc ráda, a to je podpora krásných, šikovných lidí
okolo mě a že Vás je! Proto Vám všem přeji, abyste se nebáli rozhodnout a jít za tím, co Vás
zajímá. Protože tady mě ta moje nerozhodnost velmi brzdí.
H. Martinková, 4.G