Student's Times 2014-2018 2017/17/06 deváté číslo | Page 8

JAK JSEM SE
(NE)PŘIPRAVOVALA
NA PŘIJÍMAČKY
„Život je jako bonboniéra“ - přesně tato známá věta se mi vybavila, když jsem v pondělí ve 3 hodiny
ráno seděla v kuchyni a chystala se jet do Olomouce na ústní pohovor kvůli přijímačkám. A v tu chvíli
to byly taky přesně tři hodiny, co jsem dozvěděla, že mám na pohovor jít. A přestože to za daných
okolností bylo hrozné zjištění, hned jsem věděla, že z toho bude dobrá historka. A tak jsem se
rozhodla to sdílet i s vámi. Snad se stejně jako já pobavíte nad mou hloupostí a třeba to pro mnohé
z vás bude do budoucna povzbuzení, že přijímačky se dají udělat (vlastně i neudělat) za jakýchkoliv
okolností.
Existují obory, jejichž přijímací zkoušky se skládají z několika kol. Tak je tomu i u psychologie. Nejprve musíte
napsat testy studijních předpokladů a testy oborové. Pokud uspějete, zavolají si vás k ústnímu pohovoru,
kde se vás budou ptát na motivaci ke studiu, vaše předpoklady a možná i nějaké otázky z daného oboru.
Já jsem po písemných přijímačkách moc dobrý pocit neměla. Vlastně jsem ani trochu nepočítala s tím, že
bych se zvládla dostat do druhého kola. Možná i proto jsem úspěšně přehlédla své univerzitní číslo, když
jsem si četla seznam pozvaných k ústní zkoušce. A tak jsem týden žila s domněním, že jsem se k pohovoru
nedostala.
O pár dní později jsem večer otevřela svou elektronickou přihlášku, abych se podívala, zda jsem se dostala
alespoň na jiný obor. Mimo jiné tam byl zveřejněný můj počet bodů získaných u testů. A byl překvapivě
vysoký. To mě donutilo znova zkontrolovat seznam pozvaných k pohovoru. A ejhle, vidím tam své číslo! A
vedle něj čas mé zkoušky, který hlásil 29.5. 8,00. Abych vás uvedla do situace, ve chvíli, kdy jsem tuto
informaci zjistila, bylo 28.5. pár minut před půlnocí. Asi si dovedete představit, jak smíšené pocity, jsem v té
chvíli měla – sice jsem se zvládla dostat do druhého kola, ale to mi začínalo přesně za 8 hodin v Olomouci.
Aby toho nebylo málo, bylo potřeba napsat esej o tom, proč se na daný obor hlásím atd. Tu jsem samozřejmě
neměla. Ale naštěstí mi ještě zbýval nějaký čas a ve dvě ráno byla esej hotová! Ve čtyři ráno už jsem seděla
ve vlaku. Jako správný vesničan jsem pak v Olomouci nasedla na tramvaj, která mě dovezla na druhý konec
města, než jsem potřebovala - ne že by se mi snad tohle stalo poprvé. Ale nakonec jsem se zvládla dostavit
na místo konání včas. A tak jsem si o půl deváté ráno - po celkovém počtu naspaných hodin přesně nula -
sedla před komisi a předstírala, že se mi nechce zvracet z nedostatku spánku a že jsem dospělý uvědomělý
člověk, a ne nějaké trdlo, které si ani neumí pořádně přečíst seznam s čísly.
Kupodivu jsem měla v průběhu toho všeho celkem dobrou náladu. Nejspíš proto, že jsem byla pobavená
vlastní hloupostí a vůbec hloupost