NĚMCI U NÁS
Byla to radost je znovu vidět- naše výměnné partnery z Německa. Tentokrát ale stáli tak trochu na „ jiné půdě“- u nás, v České Republice. Samozřejmě to pro ně byl, podle jejich popisování, nový svět. Stejně tak, jako jsme to pociťovali my u nich v Německu.
Dorazili vlakem v neděli na nádraží v Horní Lidči, kde jsme převzali je a jejich zavazadla a pádili s nimi domů, mezitím co nám vykládali v autě zážitky z cesty. Přijeli do úplně nové rodiny, ale výhoda byla, že jsme se už znali z týdne stráveného v Německu, takže s ničím nebyl žádný problém.
Do nového dne nás probudilo slunce svítící do okna. Hned se lépe vstávalo, když jsme věděli, že nám počasí hezky přálo. Cílem prvního výletu bylo město Zlín, kde jsme jako první zavítali do Baťova mrakodrapu. Poté, co jsme vyjeli jeho výtahem do úplně nejvyššího patra, jsme měli možnost mít úžasný výhled na celé město. Pan průvodce nám líčil, jak Baťa mrakodrap využíval, jak se stal úspěšným, nebo například proč mají stavby ve Zlíně červenou barvu. Největší legrace nastala, když jsme slova průvodce museli našim Němcům překládat, až se divím, že z toho vůbec něco pochytili. Když už jsme byli ve Zlíně, tak místo, které nesmělo v našem programu chybět, byla samozřejmě ZOO Lešná. Touhle ZOO se můžeme pyšnit široko daleko. Také němečtí studenti z ní měli radost, stejně jako my, a to jsme ji každý prošli od dětství už alespoň stokrát.
Na další den, v úterý, jsme se vydali hned zrána do Horní Lidče na betlém. Potom jsme jeli delší dobu do Hranic na Moravě, kde jsme si kompletně prošli místní jeskyně. Jelikož bylo venku opravdu parno, pár stupňů v jeskyních nás mohlo jenom osvěžit. Další zastávkou byl Štramberk. Už z názvu města můžeme vyčíst, na čem jsme si tam asi pochutnali. Ano, štramberské uši, ale mohli jsme si je upéct sami, tím pádem nám chutnaly ještě víc.
Závěrečný den jsme trávili na našem gymnáziu. Ukázali jsme jim, jak se učíme v hudební výchově, a v tělocviku jsme si s nimi pozápasili ve volejbalu nebo v ringu. Nakonec jsme pracovali na společném projektu, kdy jsme měli vyplňovat dotazník o tom, co nám výměnný pobyt dal a co jsme při něm zažili.
Kdybych teď měla mluvit za sebe, tak bych určitě chtěla zmínit, že výměnný pobyt mi toho dal víc, než jsem zpočátku očekávala. Během prvního týdne v Německu jsem nabyla toho dojmu, že Německo je opravdu krásná země, i přesto, že jsem doposud říkala, že mě tam nikdo dobrovolně nedostane. A svůj názor jsem úplně změnila. Jejich Alpy, všude hory, památky, domy. Jak už jsem říkala, jako by to byl jiný svět. Byla jsem z té přírody unešená. Moje výměnná partnerka ale říkala opak. Česká příroda pro ni byla více vzácná. Ale to hlavní, co mi výměnný pobyt dal, bylo navázání nových vztahů s německými kamarády. Zjistila jsem, že jsou nám hodně podobní, a my jsme si s nimi dokázali rozumět i přesto, že naše jazyky se zcela lišily. Dalším velkým plusem bylo zlepšení v angličtině, které jsem si chtěla díky této příležitosti utužit.
Co zakončilo celý ten krátký týden, byla závěrečná slavnost, která se odehrála v inkubátoru. Smutný okamžik nastal, když jsme museli do dalšího dne vstávat s pocitem, že se nejspíše vidíme naposledy. Rozloučili jsme se s nimi na vlakové stanici v Horní Lidči, a když jejich vlak odjížděl, mávali jsme na sebe a volali ještě z oken vlaku, a poté zmizeli někde v dálce
Rozhodně nelituju, že jsem se na poslední chvíli do výměnného pobytu zapojila, protože takové zážitky, která jsem za celý ten čas získala, mi nikdo nevezme a já si ponechám až do konce života.