Student's Times 2014-2018 2017/17/06 deváté číslo | 页面 10

Pro většinu z vás je asi cokoliv, co se týká jaderné elektrárny, jedno z nejnudnějších témat vůbec. Za sebe
musím říct, že to pro mě dosud bylo zajímavé, přesto ne moc příjemné téma. Měla jsem spoustu předsudků
o tom, jak jsou jaderné elektrárny nebezpečné a jak velkou hromadou radioaktivního odpadu ničí přírodu.
Na jednu stranu jsem se na třeťácký výlet do jaderné elektrárny Dukovany těšila – kdy jindy máte možnost
se dostat do tak střeženého objektu, na druhou stranu bych se asi mnohem radši viděla na laser game nebo
něčem podobném – hlavně nevzdělávacím.
Po dlouhé cestě autobusem a asi dvou ne moc zajímavých krátkých filmech od ČEZu jsme se konečně
dostali k prohlídce pravé jaderné elektrárny, tedy přesněji řečeno, k prohlídce jejího informačního centra.
Naše paní průvodkyně byla velmi milá, a hlavně ochotná odpovídat na otázky, které jsem jí ze zvědavosti
kladla. Prohlédli jsme si model areálu, elektrárny, a dokonce jsme mohli vkročit i do modelu samotného
reaktoru v životní velikosti!
Velmi zajímavá byla také Wilsonova mlžná komora, ve které jsme viděli dráhy poletujících alfa částic stejně
dobře, jako vidíte kondenzační stopu za letadly, nebo třeba porovnání, jaké množství uhlí a uranu je potřeba
na výrobu stejného množství energie.
Docela mě zarazilo (a také samozřejmě velmi potěšilo!), že české jaderné elektrárny patří mezi jedny
z nejbezpečnějších na světě, nebo třeba že dávky radiace, které v elektrárně pracovníci dostávají, jsou setiny
bezpečnostních norem.
Z elektrárny jsem tedy odcházela s novým zážitkem, zkušeností, novými informacemi a vyvrácenými
předsudky o nebezpečí, o kterém se u jaderných elektráren mluví. Vidím v nich mnohem větší přínos než
dříve.
S. Tvarůžková, 3.G