Další dny jsme chodili dvakrát denně na svah . Nás snowboardistů bylo asi deset , ale já po boku obou šílených Kryštofů jezdila samostatně . Nováčky učil náš milovaný „ Charvi ,“ který svůj úkol plnil natolik dobře , že nás už třetí den někteří doháněli . A i lyžaři si vedli skvěle . Dokonce i ti , kteří na lyžích stáli nanejvýš jednou . Měla je na starosti p . uč . Pechancová , která s nimi trpělivě a pomaličku sjížděla svah . Poslední dny však už všichni jezdili ukázkově a s jistotou . No a třetí skupinku tvořili rychlí jezdci , na které dohlížela p . uč . Zabloudilová . Tato skupinka se nezastavovala jindy než na lanovce a řítila se rychlostí větru .
Co se programu týče , ten byl celkem volný . Kromě třikrát denně v jídelně jsme se setkávali na jednu hodinu večer ve studovně , kde jsme po skupinkách připravovali program . Naším cílem bylo zabavit všechny účastníky zájezdu a musím říct , že se to všem skvěle povedlo . Největší radost jsme však měli , když se bavili hlavně učitelé . Koho by nepotěšil pocit , že se s vámi nenudí a užívají si každou společnou chvilku .
Mezi konečné vzpomínky patří poslední večer skoro celé třídy na jednom pokoji , strávený čas s partou kluků z jiné střední školy a pomalé zakončování kurzu . I přes všechno , co se odehrálo , se celý večer stal nezapomenutelným a dnes už vtipným zážitkem . Ráno po snídani se konalo poslední lyžování . Nikomu se ze svahu nechtělo a už vůbec ne jet domů . Ale co se dalo dělat . Odjížděli jsme po výborném „ vepřu-knedluzelu “ naplnění vzpomínkami , obědem , pocitem štěstí a hlavně únavy .
Děkuju všem , kteří nám kurz zařídili , našim super učitelům , s kterými jsme se rozhodně nenudili a taky kamarádům za krásně prožitý týden .
R . Šobáňová , 1 . A