Milí čtenáři,
přemýšleli jste někdy nad tím, co pro nás vlastně znamenají tyhle čtyři roky střední školy? Pro každého nejspíš něco jiného. Někdy mám ale pocit, že jsme všichni zaškatulkovaní do těch stejných měřítek. Středoškolák – ani dítě ani dospělý. Možná máme nějaké plány a sny, ale ve skutečnosti netušíme, co bude. Nacházíme se v tom zvláštním stádiu, kdy vlastně v našem životě není nic jisté. Ani výška, ani titul, ani práce. Čtyři roky usedáme do školních lavic, učíme se látku, kterou zapomeneme, protože ji stejně nebudeme potřebovat. A stále dokola posloucháme o maturitě, jakoby to snad mělo být úspěšné dovršení našeho celého života. Půlku dne strávíme ve škole se spolužáky, které máme a nemáme rádi, a pak se vrátíme domů ke sportu, k filmu, ke knize, k tanci – zkrátka k tomu, co nás definuje.
Je zvláštní ta představa, že tyhle chvíle, které jsou pro nás momentálně tak aktuální, jednou skončí jako lusknutím prstu. Proto může být důležité vytvářet si zážitky a společně se na něčem podílet. Možná právě proto je tu i náš časopis, a tak doufám, že si toto číslo užijete.
Veronika Baksová, šéfredaktorka