Popiš svůj koníček – v čem spočívá úspěch ? Popsat BMX je poměrně jednoduché . Je to jen upravené kolo , na kterém se skáče , dělají se rotace , různé triky a kotrmelce . Recept na úspěch je asi jen ten , dělat to naplno . Jinak to nemá smysl .
Kdy a jak jsi s tím začal ? Dovedli mě k tomu rodiče , když mi na Vánoce koupili moje první malé kolo a začali mě vozit do Brumova do „ bikeparku “, kde se mě hned ujal David Janáč a započala má „ cesta k úspěchu ". Začínal jsem jezdit s Karlem Obadalem , který na to asi neměl nervy , a tak mě v tom nechal .
Proč právě tento koníček ? Po čase ježdění přestává být koníčkem a stává se srdcovou záležitostí . Nikdy mě nebavily týmové sporty , protože když jsem něco pokazil , měl jen na sobě posměch a zlost týmu , a tak jsem se snažil najít sport , ve kterém budu makat sám za sebe . Když jsem začal , nejvíce se mi líbilo , že si všichni navzájem pomáhali .
Například když se na závodech někomu něco stane , tak se mu snažíme pomoct místo toho , abychom měli radost z větší šance na vítězství .
Jaké jsou tvé dosavadní největší úspěchy ? Mezi největší úspěchy počítám na
1 . místě závod „ Charity Jam ", který pořádáme s kolektivem jezdců každým rokem pro lidi , kteří to potřebují a kterým jde veškerý výtěžek z akce . Letos to bylo 130 000Kč pro postižené kluky . Pokud mám mluvit o závodech , které jsem vyhrál , bylo jich dost , ale ten největší je polský závod „ Baltic Games ", kterého se zúčastnili například jezdci z Chorvatska , Polska , Francie atd ., kde jsem skončil druhý . Další takový větší závod je Mistrovství Slovenska kategorie „ Amateur ", kde jsem vyhrál 1 . místo . Mezi mé nejúspěšnější triky patří například trik , kdy protočím kolo pod sebou , což dělají asi jen čtyři lidi v ČR včetně mě . Ten nejlepší je asi salto dopředu nebo „ 180 ° alleyup oppozite down whip tonofoot can - can landing “, který jsem odjel jako první na světě !
Co na to říkají rodiče a okolí ? Rodiče , jak jsem řekl , mě k tomu přivedli a myslím , že máma si to nejspíš vyčítá , protože má velký strach . Táta mě v tom ale podporuje naplno . Vozí mě i na některé závody , radí mi , co dělám špatně . Když mu řeknu , že jsem odjel nový trik , že už ho umím , vždy poznamená : „ Ne , ne , to že to odjedeš jednou , nic neznamená . Jeď a dej ho znova !", což mě hodně motivuje . Co se týče okolí , na základce mě kvůli tomu trochu i šikanovali , ale já si jich nevšímal . Jen mě to hnalo k tomu , abych něco dokázal ! Teď se jim klidně můžu smát já , protože dělám to , co mě baví . To , čím jsem . Kdežto oni zůstali na mrtvém bodě .
Jak často a kde trénuješ ? Snažím se jezdit „ co to dá ". Když mám volný den , přijdu ze školy , hodím batoh na postel , navleču chrániče , vezmu kolo a nic jiného nevnímám . Když se mi něco pokazí nebo se mi jakkoliv nedaří , nasednu na kolo a všechno je zase tak jak má být . Jezdit jsem začal v parku v Brumově , což je i teď mým hlavním útočištěm . Díky kontaktům , rodičům a sponzorům teď jezdím po celé ČR a hodně taky na Slovensko . To kolo je super věc i v tom , že když člověk má zkušenosti , může je předávat mladším i starším začínajícím jezdcům .
Děkujeme za rozhovor a přejeme Kryštofovi co nejvíce úspěchů jak na kole , tak i ve škole ! K . Drobilíková , 4 . G