HLAVNÍ JE NEZAPOMENOUT
Mezinárodní den památky obětí holocaustu připadající na den 27 . ledna nám má připomínat oběti nacistické ideologie . Šest milionů židů . Dva miliony Romů . Patnáct tisíc homosexuálů . Miliony nevinných obětí . Spousta čísel . A je jich ještě více . Šedesát čtyři – počet zemí zapojených v druhé světové válce . Sedmdesát dva milionů – počet odhadovaných obětí . Šest – šest dlouhých let trvání nejhorší války v dějinách lidstva . Čísla , čísla , čísla . Právě z jejich pohledu často na holocaust a celou druhou světovou válku pohlížíme . Data , roky , počty obětí . Na něco ale často zapomínáme . Za každým jedním číslem je tvář . Tvář člověka , který ztratil život kvůli konfliktům a ideálům několika vyvolených . Celý jeho život shrnut jedním titulem – oběť holocaustu . Oběť druhé světové války . Den památky obětí holocaustu nám má dle mého názoru připomínat , že oběti nebyly čísla . Byli to lidé , kteří měli své sny a ideály , stejně jako má každý z nás . Na rozdíl od nás ovšem žili v jiné době . Nikdo z nás si dnes nedokáže představit , že by se něco podobného mělo opakovat . Bohužel , jak všichni dobře víme , historie se opakuje . Po každé válce následuje sladké období míru , kdy každý věří , že nic podobného už se nikdy opakovat nebude . Lidstvo má ale krátkou paměť . Brzy zapomínáme na hrůzy , které válka přináší . Pamatujeme si jen čísla . Miliony nevinných obětí holocaustu už jsou mnoho let po smrti , ale přece je tu něco , co pro ně můžeme udělat . Dokonce jim to i dlužíme . Nezapomenout . Jejich životy a hrůza , kterou prožili , už se nedají vrátit . Jediné , co pro ně můžeme dnes udělat , je připomínat si jejich oběti a nikdy nedopustit , aby se něco podobného opakovalo znovu .
K . Žídková , 4 . G