ROZHODNUTÍ JE JEN NA NÁS
Leden nám skoro končí a to znamená, že se blíží termín ukončení podání přihlášek na vysoké školy. Někteří z nás ještě stále netuší, kam se vlastně chtějí hlásit, a jiní mají přihlášky podané už od listopadu. A všichni se vás ptají na to, co bude s vaším životem v příštích letech. A najednou cítíte ten obrovský nátlak všech, kteří vám říkají, co byste měli a neměli dělat. Kam a co byste měli jít studovat. A co teprve, kdybyste někomu řekli, že chcete studium na vysoké odložit nebo tam dokonce nejít vůbec? S kladnou reakcí byste se asi nesetkali. Rozhodování, které teď leží před námi, je nelehká věc. Určitě je důležité mít kolem sebe lidi, kteří jsou schopni vám objektivně poradit a diskutovat s vámi o různých možnostech, někdy je to i nezbytné. Na druhou stranu žijeme ve světě plném předsudků a stereotypů, ze kterých je často těžké se vymanit. Prvním stereotypem je, že některé obory jsou považovány za prestižnější než jiné, a tak se můžete setkat s názorem jako: „ Proč chceš jít studovat tohle? Mohl / a bys jít na něco lepšího.“ Věřím, že nejčastěji tato věta pochází od rodičů. Samozřejmě i tato rada stojí za zvážení. Otázkou ale je, jestli si vybíráme „ podřadnější školu“ protože se neprávem podceňujeme, nebo protože nás daný obor opravdu láká a zajímá? K čemu mi bude studování prestižnějšího oboru, ke kterému nemám žádný vztah? Dalším stereotypem je, že studium na vysoké škole a získání co nejvyššího titulu je na naprosto nezbytná věc. Samozřejmě, že pokud jste na gymplu, nic moc jiného vám ani nezbývá, koneckonců na gympl přeci jdeme proto, že jednou chceme skončit na vysoké. Co když si to ale v průběhu studia rozmyslím? Co když přijdu za rodiči a oznámím jim, že už nechci být zubař ale automechanik?
Život není o prestižních školách a titulech, i když nám to teď tak připadá. Naše rozhodování by nemělo být ovlivněno tím, co z nás chce mít okolí. A tak bych chtěla všechny žáky naší školy, nejen maturanty, povzbudit k tomu, aby hledali především to, co je baví a zajímá a zároveň střízlivě uvažovali o tom, na co se vlastně hodí. A taky nikdy není pozdě změnit názor. Radši si prodloužím své studium o pár let, než strávit zbytek života v zaměstnání, které nesnáším.
V. Baksová, 4. G