Student's Times 2014-2018 2016/17/12 třetí číslo | Page 23

CVIČÍME ZVANÍ,
PLÁNUJEME STUŽKÁČ,

PADÁME FRUSTRACÍ
Tři roky sledujete sehrané scénky na zvaní, slyšíte o stužkovacích večírcích a díváte se na maturanty, jak
na batozích a kabelkách nosí své stužky. A pak je to najednou vaše třída, která s těžkou hlavou vymýšlí
scénář zvaní, počítá třídní fond a zjišťuje, kde by se mohl večírek konat. A náhle zjistíte, že to vše obnáší
mnohem víc příprav a zkoušek, než byste si mysleli. U zvaní je potřeba vyřešit smysluplný děj, pokusit se
rozdělit všem role, zajistit kostýmy a kulisy a taky k tomu obstarat nějakou hudbu. Mezitím se domlouvá
vhodné místo pro večírek, vymýšlí se jídlo a pití a pozvánky. A když už je tohle všechno za vámi, je na
čase shodnout se i na nějakém programu večírku a případně si ho nacvičit. Tohle všechno se může zdát
jako skvělá příležitost k ucelení třídních vztahů a trávení více času spolu. Bohužel, opak je pravdou.
Je těžké donutit kolektiv několika lidí, aby se shodl na jedné věci. Vyžaduje to velké umění vstřícnosti,
přizpůsobivosti a někdy taky sebezapření. Je to doba, kdy už jsou všichni otrávení z neustálého
dohadování. Část třídy je naprosto vyčerpaná a frustrovaná z toho, jak se snaží všechno vyřešit, zbytku je
to úplně jedno. Všichni si přejí, ať už je po tom, a nejradši by to všechno vzdali. Padají nové alternativní
návrhy. Nestačilo by třeba jen předat pozvánku místo secvičování nějaké scénky?
Když už si myslíte, že je vše zařízené, začne nové dohadování, téměř vám nestihnou přijít pozvánky a ve
chvíli, kdy stojíte hezky oblečení a učesaní na svém stužkovacím večírku, zjistíte, že dar pro jednoho z
učitelů zůstal ve školní skříňce.
Teď ale doufám, že jsem nikoho předčasně nedemotivovala, protože si přesto všechno troufám říct, že
jsme si to užili. A že jsme se přeci jen v něčem jako třída scelili a objevili nové silné i slabé stránky. Taky
věřím, že jsme si na konci stužkovacího večírku všichni řekli, že nám to rozhodně stálo za to.

V. Baksová, 4.G