Student's Times 2014-2018 2016/17/12 třetí číslo | Page 11

Možná… Ty usmíváš se a já pláču, ty raduješ se a já pláču, ty skáčeš
radostí a já pláču smutkem.
Možná… A možná právě teď, když držíš v ruce dopis ode mne,
všechno se objasnilo. Možná ano, ale možná taky ne. Možná.
Je krásné si uvědomit, jaké štěstí mám, když se při pohledu na Tvou
fotku usmívám.
Pocit bezmoci. Možná se jen užírám. Od začátku i od konce
přehrávám si tvá slova, jsi moc dobrý; radši se schovám.
Možná najdeš zámožného muže, možná zmůže to, co dělá muže
mužem.
Já však zmožený už tou nejošklivější láskou jsem.
Možná jsi byla pouhým mým největším omylem.

T. Fojtů, 4.G