Student's Times 2014-2018 2016/17/11 druhé číslo | Page 18

5

KNIH Z KÁNONU,
KTERÉ
ROZHODNĚ STOJÍ
ZA TO!

NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID
Autor E. M. Remarque nám podává čtivý, přesný a mrazivý pohled na frontu z 1. světové války.
Kniha je děsivě realistická a až s naturalistickým rázem nám ukazuje hrůzy války, její
nespravedlnost a nesmyslnost, život vojáků, mladých kluků často ne starších 20 let, kteří ztratili
život dřív, než ho stihli poznat. Čtení této knihy vás zaručeně přivede do depresivní nálady, ale dle
mého názoru by to měla být povinná četba pro každého, protože jedna věc je znát válku z
dějepisu – z bitev, dat a letopočtů – a druhá z pohledu jedince.
Jak vlastně válka vůbec vzniká? "Většinou tak, že jedna země druhou těžce urazí," odpovídá
Albert poněkud profesorálně. Ale Tjaden dělá, jako by měl dlouhé vedení: "Jedna země? To mi
nejde na rozum. Kopec v Německu přece nemůže urazit kopec ve Francii? Nebo nějaká řeka
nebo les nebo žitné pole?" "Jseš opravdu takový pitomec," vrčí Kropp, "nebo to na nás jen hraješ?
Tak jsem to přece nemyslel. Jeden národ urazí druhý-" "V tom případě tady nemám co
pohledávat," odpovídá Tjaden. "Já se necítím uražený." "Tobě taky něco vysvětlovat," zlobí se
Albert, "ale vesnických chrapounů, jako jsi ty, se to netýká." "Tím spíše teda můžu jít domů," trvá
na svém Tjaden a všechno se směje.

ROMEO, JULIE A TMA
Tato novela nám podává tragický příběh studenta Pavla a židovské dívky Ester z období
heydrichiády. Může se zdát, že se jedná o prostý příběh tragické lásky, ale zasazení do - pro nás,
Čechy - tak zásadního období, dodává knize úplně nový rozměr. Skrz Pavla sledujeme osudy
dalších lidí i to, jaký na nich mělo období dopad. Ukazuje nám strach jeho rodičů, vztek
obyčejných lidí i pomstychtivost a zákeřnost kolaborantů. Podobně jako Na západní frontě klid,
kniha nám, mladší generaci, dokáže přiblížit strach a úzkost tehdejší doby.
"Děláš ze mě kolaboranta," chvěl se krejčík plačtivým hněvem. "Že mu chci spíchnout ty hadry?
Co na tom? Cukrátko? Tím přece válku nevyhrají! Já nejsem žádný válečník ani hrdina, nemohu si
to dovolit…“
"Musíš!" přerušil ho tvrdě Čepek. Odhodil rozpíchané sako na střihačskou tabuli. "Alespoň jednou
v životě musíš! Alespoň trochu, i kdybys měl z toho plné gatě. Hop nebo trop! Jinak bys byl už
mrchou. Já taky nejsem žádný Jánošík, to mi hergot věř, ale jsou chvíle, kdy člověk musí ukázat,
že je vůbec člověkem, má-li se ještě vůbec kdy podívat slušným lidem do očí."