Student's Times 2014-2018 2016/17/02 Páté číslo | Page 23

OPĚT? Pro nás již stávající studenty má projektový den ještě o něco jiný význam. Jelikož se s učiteli ocitáme na jiné půdě než obvykle během školního roku, kdy se učíme. Tady totiž musíme spolupracovat, každému záleží na tom, aby bylo vše podáváno, co nejlépe, srozumitelně a navíc i zajímavě. Ten normální stres je vyměněn za klidnější formu povinnosti, a tak je možno poznat naše vyučující trochu z jiné stránky, ke které se obvykle vůbec nedostaneme. Není zde totiž obvyklá bariéra, kdy vyučující má určitý plán, který musí splnit během hodiny a není obklopen tak velkým počtem lidí, takže skrz příkladné ukázky náplně našeho Projektového dne, máme možnost dostat se ještě k dalším tématům, která nám mohou přidat nové podněty k přemýšlení. Já a mé dvě spolužačky jsme měly tentokrát za úkol představit pobyt v Berlíně, který proběhl na podzim v rámci projektu EU. O samotném Berlíně jsem již psala článek do říjnového vydání, a jak jsem se zmiňovala, je to město kontrastů, naprosto dokonalých. V rámci poznávání se přesouváte mezi místy, která připomínají důležité milníky historie a poté se klidně ocitáte na místě výborně nesoucím moderní architekturu a aktuální dění. V rámci prezentace jsme měli i fotky, které ukazovaly malý výňatek z našich zážitků. Jedním z nejsilnějších byl určitě památník věnovaný židovským obětem Holocaustu. Místo jenž během svého působení zde natáhlo na sebe další paradoxy. A tak když jsem ve zkratce představovala naše poznatky jedné z mých učitelek a zastavily jsme se právě u fotky tohoto památníku, chvíli jsme se o tom bavily a v reakci i na aktuální dění ve světě, řekla něco v přibližném znění jako: "Obávám se, že něco takového přijde zase anebo že už to někde opět opravdu je." Tahle věta mě přivedla k dalšímu přemýšlení, jestli opravdu sami od sebe, jako lidé od lidí očekáváme vždy to horší. Že lidé budou ještě krutější a budou se opakovat. Ano i to je možné, bohužel. Ale tenhle postoj se promítá do základních věcí okolo nás. Známý přístup, že studenti lepší nebudou a bude to jen horší, nebo že je zbytečné něco zlepšovat, protože to stojí příliš mnoho času, úsilí, práce a nedej Bože ještě peněz! To je hrozná škoda. Občas mi totiž ta škola přijde demotivující a deprimující. Prosím, jestli tohle čte kdokoliv z učitelů, pamatujte, že nás formulujete. Aniž bychom si to někdy uvědomovali my jako žáci nebo vy jako učitelé, je tomu opravdu tak. Protože jestli chcete, abychom dle vás byli už dospělými jedinci, kteří zvládají své povinnosti, dejte nám také možnosti k tomu, abychom jimi byli, bavte se s námi, důvěřujte nám. Dokažte, že jste osobnostmi, které jsou přesvědčeny o tom, co nám prezentují a co od nás očekávají. Protože nevím, jestli tomu vždycky věřím. H. Martinková, 2.G