Student's Times 2014-2018 2016/17/02 Páté číslo | Page 18

Jan Zajíc,
Pochodeň č. 2
„Maminko, tatínku, bratře, sestřičko!
Až budete číst tento dopis, budu už
mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak
velmi vážnou ránu vám svým činem
způsobím, ale nezlobte se na mne.
Želbohu, nejsme na světě jenom sami.
Nedělám to proto, že by mne omrzel
život, ale právě proto, že si ho až příliš
vážím. Svým činem ho snad zajistím
lepší. Znám cenu života a vím, že je to
to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás,
pro všechny, a proto musím hodně
platit. Po mém činu nepodléhejte
malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a
Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s
nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje
smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že
už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem
měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s
vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě
udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a
les.“