Student's Times 2014-2018 2016/17/02 Páté číslo | Page 10

CO KDYŽ SI
NEBUDEME
ROZUMĚT?
Bylo to tu. Byla neděle večer a já stála
společně s ostatními a netrpělivě čekala
příjezd autobusu se 4 neznámými lidmi, se
kterými jsem teď měla trávit týden. Archil,
Rebecca, Astri a Nicole, která měla následující
týden bydlet u nás doma. Bála jsem se, ale
zároveň pociťovala adrenalin z něčeho
nového. Bylo to poprvé, co mi rodiče (po
měsíc dlouhém přemlouvání) dovolili si u nás
doma někoho ubytovat. Když jsme konečně
po několika minutách seděli u pizzy, cítila
jsem trochu napjatější atmosféru, ale to asi
všichni. Kolem deváté jsme se rozloučili a
všichni odjeli se svými novými spolubydlícími
domů. První večer jsme já i Nicol padly do
postele vyčerpané. Ona z dlouhé cesty, já
z náročného dne a ze strachu.

„Jaké to asi bude?“ „Co když si nebudeme
rozumět?“ „Co když nebude chtít jíst pro nás
běžné jídlo?“ Všechno tohle se mi honilo
hlavou a dlouho mi trvalo, než jsem usnula.
Hned na další ráno bylo domluveno, že
půjdeme bruslit. Myslím, že atmosféra začala
být více přátelská. Vlastně, fotili jsme se
spolu, povídali si, více se seznamovali a učili
bruslit. Na obědě už jsme se všichni bavili,
jako bychom se znali dlouho. Když jsme
s Nicole přišly domů, povídaly jsme si snad do
půlnoci. Další dny se to opakovalo. Probraly
jsme čínský školní systém a nejdůležitější
zkoušku, kterou jste museli projít, naše
kamarády,
zájmy,
rozdíly
v kulturách.
Dokonce mi ukázala „systém“ v čínštině (a
samozřejmě její obtížnost).