Student's Times 2014-2018 2016/17/01 Čtvrté číslo | Page 25
DO KINA NA NOVOU
„TARANTINOVKU“!
S příchodem nového roku startuje pro
všechny filmové fanoušky sklizeň těch
nejočekávanějších a nejhvězdněji obsazených
snímků. Blíží se i předávání prestižních cen
Americké akademie filmového umění a věd a
jeden ze slibných adeptů na několikanásobnou nominaci je suverénně i nejnovější
„tarantinovka“. Quentin Tarantino patří
k předním americkým režisérům, a proto
datum premiéry každého jeho počinu sledují
fanoušci po celém světě. Svůj osobitý styl
předvedl i v jeho osmém filmu s příznačným
názvem Osm hrozných.
Tematicky se blíží svému předchozímu filmu
Nespoutaný Django, kde se po vyprahlých
plantážích prohánějí lovci hlav a nebezpeční
zločinci, avšak na rozdíl od Djanga se děj
jeho
nové
„westernovky“
odehrává
v nádherné zimní krajině státu Wyoming
několik let po skončení občanské války.
Nejvíce záběrů však pochází z hostince, kde
se cestující z dostavníku rozhodnou kvůli silné
sněžné bouři několik dní přenocovat. Jen
režisér Tarantinova formátu dokáže dokonale
udržet divákovu pozornost po celé tři hodiny.
K tomu mu pomáhá i skvělé herecké
obsazení, kde nechybí již klasicky Samuel L.
Jackson, ale objevují se zde i nováčci jako
Channing Tatum nebo Jennifer Jason Leigh
v roli zajatkyně. Ovšemže zde nenajdeme
žádné postavy, ke kterým by se dalo
v běžném životě vzhlížet, ale setkáváme se
zde s padouchy, vrahy, lháři a lovci hlav,
proto je jasné, že devět lidí, z toho osm
ozbrojených,
nemůže
sněhovou
bouři
v noclehárně přežít. Sledovat jednotlivé a
neotřelé příběhy každého z „hrozných“ je
opravdu strhující a také poučné. Střetávají se
zde názorově rozliční jedinci, například
účastníci stejné bitvy za občanské války,
avšak bojující na opačných stranách.
Divák opravdu dostane to, pro co si přišel a
co od Tarantina očekával, a sice dlouhé a
poutavé monology, vraždy a podrazy,
neočekávané zvraty, spousty litrů krve a
spousty odhalených vnitřností, že i student
biologie by se něco přiučil. Nemůže doufat, že
jeho oblíbenec přežije, protože mu může
z ničeho nic proletět hlavou kulka a potřísnit
mozkem oběti široké okolí. Přestože se
v tomto filmu objevuje jako v každé
„tarantinovce“ spousta násilí, ale také
rasistických a antifeministických narážek,
nemůžeme režisérovi odepřít jeho genialitu a
originalitu.
Autentičnost pomohla navodit i výborná
výprava, která diváka opravdu přenesla do
tehdejší doby. Dalším velmi povedeným
článek tohoto snímku byla i hudba, která
dokázala vygradovat atmosféru a podbarvit
dlouhé monology. Jejím autorem se po
dlouhém snažení Tarantina stal Ennio
Morricone, který spolupracoval s Českým
národním symfonickým orchestrem.
T. Dorňáková, OK