Student's Times 2014-2018 2016/17/01 Čtvrté číslo | Page 14

Ztráta lidské důstojnosti jménem HOLOCAUST Blíží se 27. leden - Den památky obětí holokaustu. Každý víme, co si pod tím představit. Hromadné vyvražďování a pronásledování Židů a dalších lidí považovaných za méně cenné. V hlavě se nám začnou přemítat koncentrační tábory jako Osvětim, Bergen-Belsen nebo taky Anne Franková. O ní určitě někdy slyšel každý z vás. Jaké to vlastně bylo být ukrývaný? Člověk na to potřeboval hodně dobré přátele a taky známé. Vaši přátelé či známí vám obstarávali jídlo, které, jak víte, bylo v té době na stravenky. Těch však většinou potřebovali víc a tím se dostávali k různým černým trhům. Místa k úkrytu byly často půdy, stodoly a odlehlé farmy. Anne a její rodina byli ukryti na půdě pod firmou, která každý den normálně pracovala. Tedy celý den museli jen šeptat, chodit po špičkách, nesplachovat záchod, nekašlat. Po dobu dvou let, než byl jejich úkryt prozrazen někým, kdo si jich nějakým způsobem zkrátka všiml. Stačilo jen zavolat na stanici SS a dostat velkou odměnu peněz za to, že jste právě někoho poslali na skoro jistou smrt do koncentračního tábora. Místo, ve kterém si nikdo z nás zřejmě nedovede představit strávit jen pouhý den. Kde na vás smrt číhala už z každého kouta. Buď vás otrávil Cyklon B, nebo vás při marném útěku přes plot zastřelila stráž, dostali jste tyfus, vyčerpáním, hladem jste zemřeli. Bývalo to tak hrozné, že tam později odmítali vejít i samotní vojáci. A když už se vám podařilo nějak utéct, tak vám nikdo ani nevěřil tu hrůzu, co mu říkáte. Pouhá nenávist připravila miliony lidí o domov, rodinu, život. „Co jsou dvě minuty za celý rok pro lidi, kteří denně vzpomínají na smrt svých drahých nebo někoho jiného, kdo jim byl jedinečným?“ Tak zní slova jedné z přeživších, konkrétně Berthy Meijerové. Zkrátka je to událost, která zasáhla spoustu lidí, pro někoho změnila Zemi na peklo, něco co nemůže a nebude nikdy zapomenuto. T. Častulíková, 1.G