Co tě dovedlo k tanci?
K tanci mě dovedla mamka,
když mi byly asi 4 roky.
Vždycky mi říkala: „Pohyb je
zdravý a u televize můžeš
sedět i potom.“ První
tanečky ve formě říkanek si
pamatuju doteď, později
jsem se věnovala aerobiku,
disco dance a teď trénuju
menší děti.
Lákalo tě někdy tančit i
na méně energickou
hudbu, než jaká je
v dicso dance – jako
třeba balet?
Balet mě lákal, dokonce
láká i dnes, bohužel už by
mě předtím nevzali kvůli
mému věku. Takže pokud
trénujeme něco pomalého,
mám vždy po ruce svou
kamarádku, která do baletu
chodí, a tak mně kdykoliv
poradí a poučí. Naštěstí na
pomalé písničky jde tančit i
něco jiného než balet.
Jak dlouho už trénuješ
děti? Naplňuje tě tato
práce?
Menší děti trénuji už třetím
rokem spolu s kamarádkou.
Začínaly jsme s 8 dětmi a
dnes už nás je 30. Baví mě
sledovat posun jednotlivců a
říkám si, že jsem je přece
jenom něco naučila. Práce
je neskutečně skvělá, na
trénincích
se
neustále
smějeme, dozvíte se plno
nových věcí a jsem ráda, že
vedeme děti ke sportu, a
tak nemají tolik času na
tablety, počítače a sledování
televize.
Je
obtížné
sestavit
choreografii? Hudbu si
sestavujete
vy
nebo
někdo jiný?
Vymyslet choreografii a
vybrat dobrou hudbu tvoří
základ sestavy, někdy je
velmi složité dosadit kvalitní
a dobře vypadající prvky,
taky jsem přišla na to, že
silou nikdy nic nejde, občas
tedy
vymýšlím
prvky
uprostřed učení, což bych
asi neměla (smích), ale
většina z nich pak tvoří
sestavu. Hudbu zatím dělám
sama,
ale
někdy
v
budoucnu bychom chtěli
najít někoho, kdo se tomu
víc věnuje.
Je tanec něco, v čem
vidíš svoji budoucnost?
Tanec v budoucnu určitě
vidím, ať už v práci nebo
jako koníček.
T. Častulíková, 1.G