Bojujeme?
Je tomu již pět týdnů, co jsem fotila jeden ze stužkovacích plesů.
Přesněji v pátek 13. listopadu. Sobotní ráno jsem se probudila a v
přetrvávajícím dobrém rozpoložení zapnula počítač. Po krátkém
prohlédnutí facebookové zdi jsem se pociťovala jemný příval hněvu a
znechucení. Od pomyslného počátku migrační krize tahle nálada
přišla už párkrát, avšak nemám důvod si stěžovat, vždyť můžu
vytřídit to, co chci sledovat.
Tohle ráno bylo něčím naprosto unikátním. Najednou jsme
všichni byli dojatí, smutní, dotčení, protože #prayforparis. Prosím,
řekněte mi, že se alespoň polovina z těch všech opravdu pomodlila.
Když píšu tenhle článek, nazvala bych se odvážnou. Tohle není
moje parketa, ale ráda nad věcmi přemýšlím a pak se často i k tomu
vyjadřuji. (možná bych občas nemusela)