JEŠTĚ NEŽ UMŘU
Název (v originále): Before I die
Autor: Jenny Downham
Rok vydání: 2010
Počet stran: 244
Anotace: Sedmnáctiletá Tessa má stejné
pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na
jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně
času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v
takovém rozsahu, že není možná žádná další
léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným
osudem svérázným způsobem: sepíše si
seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout,
dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav
dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění.
Můj názor: Vzhledem k tomu, že jsem si u
knihy už dlouho nepobrečela, sáhla jsem
právě po této. Čtenáři i kritici na ni pějí
oslavné písně a většinou u ní brečí. Tak se mi
zdá, že tohle už jsem o nějaké knize psala.
Ano, psala jsem podobný popis ke knize
Hvězdy nám nepřály. A není divu, tohle je
totiž taková její předchůdkyně a první kniha,
která se na umírající teenagery dívá trochu
jinak. Knihu jsem si chtěla už velmi dlouho
přečíst (ne, že bych nějakou jinou nechtěla) a
když jsem ji našla v knihkupectví za šedesát
korun, byla to láska na první pohled. Moc
jsem se chtěla vyhnout porovnávání s jinými
„uplakanými“ knihami, ale když vás zasáhne
tak silný knihomolismus jako mě, tak už
vlastně neděláte nic jiného než, že knihu
porovnáváte s tím a oním. Ale ono to
nakonec nebylo potřeba. Četla jsem toho
hodně, ale ještě ne žádnou knihu o smrti,
která by mě motivovala do života. Asi si
říkáte, že se mi z toho čtení „přepísmenkoval“
mozek, ale ti, kteří si tu knihu někdy přečetli
nebo přečtou, mě určitě pochopí. Je to
vlastně o tom, že život nemusí být dost
dlouhý na to, abychom stihli všechno. A
abych taky řekla i něco jiného kromě obsahu,
tak styl psaní byl výborný, žádná nuda, pěkně
mi to pomáhalo s vžitím do děje a hlavně mě
to nenudilo. V ničem mě kniha nezklamala a
velmi se mi líbila. Byla jedním velkým
příjemným překvapením a ty jsou vždy
nejlepší.
Hlavní a vedlejší postavy: Jak už je psáno
v anotaci, knihu vypráví Tessa, která má
leukémii a pořádné deprese ze smrti. Její
jedinou útěchou je seznam, který si píše na
zeď, je v něm vše co se ještě chystá udělat a
až něco z něj splní, tak to vše podrobně
popíše do deníku. A že to není nic nevinného.
I když ví, že může během pár měsíců zemřít,
vyhrabe se z jámy depresí a jde si za svým
cílem. Tady nám autorka asi ukazuje člověka,
kterým bychom se měli inspirovat. Zároveň
také ukazuje, jak ta její odvaha může být
křehká a jak se dá lehko zase najít. Tessa
byla velmi uvěřitelná postava, žádné uhlazené
myšlenky ani neustálé správné jednání.
Škoda, že ji nemůžu pochválit i z jiné strany,
protože mi nijak k srdci nepřirostla. Další
hlavní postava nemůže být prozrazena, neboť
by to byl velký spoiler. Vedlejší postavy byly
taky takové, vyhrávaly nad sebou a svými
stíny. Její kamarádka, i když byla taková
divoká a taky trochu lehčího charakteru, jako
jediná kamarádka byla s Tessou i v nejhorších
chvílích.
Knihy, které si přečtěte, pokud se vám líbilo
„Ještě než umřu“:
Chvíle před koncem
Ostrov lhářů
Jednou ano, dvakrát ne
Všechny malé zázraky
K. Zůbková, 2. G