„Nejlepší je na tom ten adrenalin!“
František pochází ze Slopného a letos je v maturitním ročníku. Jeho
velkým koníčkem je lezení, což není zrovna nejběžnější záliba, a proto
jsme se rozhodly zjistit o volném čase Františka trochu více.
Jak ses dostal k lezení?
Klasika (smích). Abych řekl
pravdu, tak už ani nevím, bylo
to tak před čtyřmi lety, kdy
jsem se přihlásil do kurzu ve
Zlíně, který trval tak tři, čtyři
měsíce, a od té doby se toho
pořád držím.
Co tě na lezení vlastně
nejvíc baví?
Nejlepší je na tom ten
adrenalin, který zažíváte, ti
přátelé
okolo,
příroda,
nebezpečí, smrt.
Popiš nám laikům prosím
techniku,
kterou
se
zabýváš. Jaké „druhy“
vlastně existují a jak se od
sebe liší?
Tak jde o to, že já nejsem
přímo horolezec, ale lezec,
takže to rozdělení máme na
horolezce a lezce. Horolezec je
ten, který leze co nejvýš, a
lezec je ten, který leze tu
nejtěžší cestu, takže já jsem
čistě lezec.
A co je to teda bouldering? Jak se ten liší od
lezectví a horolezectví?
Bouldering je lezení bez lana
v malých výškách, zatímco já
lezu s lanem. Bouldering je tak
do 10 metrů a když spadnete,
tak se vám nic nestane, máte
pod sebou bouldermatku.
Co považuješ za svůj
největší dosavadní úspěch? Jakou obtížnost jsi
zdolal?
Zatím jsem na obtížnosti 7, ale
to vám asi nic neříká (smích).
Nejvyšší obtížnost je 12 a dále
se to dělí na plus a mínus. To
máš od 3 do 12 a je 3 plus, 4
mínus, 4, 4 plus a tak dále až
do 12.
Obtížnost 7 jsem zlezl na
Lačnovských skalách, cesta se
jmenuje Vzdušný vlk, což je