Student's Times 2014-2018 2015/17/09 První číslo | Page 9
Výrok, který pronesl v roce 1963 J. F. Kennedy při návštěvě Berlína. Je to již přes padesát
let od tohoto důležitého ujištění Berlíňanů, že
má starost o jeho obyvatele a jejich budoucnost.
Pro mě do jisté míry toto město vyjadřuje i
dnes. Berlín je místem propující kultury, úžasným úkazem historických kontrastů a taky
těch současných. Město s příběhem, který
můžete nespočetněkrát pocítit na vlastní kůži,
a to jste těch událostí jen divákem. Je to centrum paradoxů. Na jedné straně města vás
mrazí historie místa zvaného Sachsenhausen
a na druhé vaše srdce plesá nad krásou blízkého města Postupim. Tam dnes sídlí významná univerzita a lidé tam stále žasnou
nad krásou historického komplexu, při jehož
procházení se zatajeným dechem vaše srdce
hladí ta nádhera okolo. Právě zde se také
odehrála důležitá část konce druhé světové
války. Tohle a nejen to vás nenechá klidnými.
jen přechodná věc a až si zvyknu, určitě s naší berlínskou hostitelkou i pokecám. (nepřišlo
to)
V pondělí, úterý a ve středu jsme v dopoledních hodinách trávili čas ve škole. Chvílemi
jsem i slzičky držela, jak jsem byla dojatá
úrovní mých německých výrazů. Jako velký
úspěch tedy beru spíše to, že se můj vztah k
samotnému jazyku velmi zlepšil a já pocítila,
že není ničím bolestným naučit se jej a mít ho
ráda, což je teď faktickým důvodem pro návraty sem.
MYSLELA JSEM, ŽE SI „POKECÁM“
Letos jsem se společně s dalšími jednadvaceti
studenty z našeho gymnázia do Berlína sama
podívala díky projektu financovanému Evropskou unií. A jaké to tam bylo?
Na cestu jsme společně vyrazili vlakem v neděli 20. září, cesta byla příjemná, bez jakéhokoliv zpoždění jsme dorazili do Prahy, zde
přesedli a pokračovali autobusem.
K našim hostitelským rodinám jsme se rozcházeli až za tmy, takže nám centrum Berlína
zůstalo skryto, a tak mi ještě ani nedocházelo, že jsme už doopravdy tam. Občasné zaslechnutí němčiny však dokazovalo, že naše
cílové místo je správné. Ujištění o tom, kde
vážně jsem, ale přišlo velmi záhy, když jsme
vstupovali do dveří našeho přechodného domova a vítala nás naše "hostmum" (nebo
hostmutter?). S tím přišly i malé infarkty a
pocity beznaděje, když se nám pomalu snažila přiblížit detaily a informace o našem aktuálním domově. Říkala jsem si však, že to je
NEJEN PAMÁTKY
Z nabízených možností využití zbylého času
jsme se zaměřili na ty nejpodstatnější monumenty Berlína. Cesta od Brandenburské brány
okolo budovy Reichstagu přes ulici Unter