Student's Times 2014-2018 2015/17/09 První číslo | Page 9

Výrok, který pronesl v roce 1963 J. F. Kennedy při návštěvě Berlína. Je to již přes padesát let od tohoto důležitého ujištění Berlíňanů, že má starost o jeho obyvatele a jejich budoucnost. Pro mě do jisté míry toto město vyjadřuje i dnes. Berlín je místem propující kultury, úžasným úkazem historických kontrastů a taky těch současných. Město s příběhem, který můžete nespočetněkrát pocítit na vlastní kůži, a to jste těch událostí jen divákem. Je to centrum paradoxů. Na jedné straně města vás mrazí historie místa zvaného Sachsenhausen a na druhé vaše srdce plesá nad krásou blízkého města Postupim. Tam dnes sídlí významná univerzita a lidé tam stále žasnou nad krásou historického komplexu, při jehož procházení se zatajeným dechem vaše srdce hladí ta nádhera okolo. Právě zde se také odehrála důležitá část konce druhé světové války. Tohle a nejen to vás nenechá klidnými. jen přechodná věc a až si zvyknu, určitě s naší berlínskou hostitelkou i pokecám. (nepřišlo to) V pondělí, úterý a ve středu jsme v dopoledních hodinách trávili čas ve škole. Chvílemi jsem i slzičky držela, jak jsem byla dojatá úrovní mých německých výrazů. Jako velký úspěch tedy beru spíše to, že se můj vztah k samotnému jazyku velmi zlepšil a já pocítila, že není ničím bolestným naučit se jej a mít ho ráda, což je teď faktickým důvodem pro návraty sem. MYSLELA JSEM, ŽE SI „POKECÁM“ Letos jsem se společně s dalšími jednadvaceti studenty z našeho gymnázia do Berlína sama podívala díky projektu financovanému Evropskou unií. A jaké to tam bylo? Na cestu jsme společně vyrazili vlakem v neděli 20. září, cesta byla příjemná, bez jakéhokoliv zpoždění jsme dorazili do Prahy, zde přesedli a pokračovali autobusem. K našim hostitelským rodinám jsme se rozcházeli až za tmy, takže nám centrum Berlína zůstalo skryto, a tak mi ještě ani nedocházelo, že jsme už doopravdy tam. Občasné zaslechnutí němčiny však dokazovalo, že naše cílové místo je správné. Ujištění o tom, kde vážně jsem, ale přišlo velmi záhy, když jsme vstupovali do dveří našeho přechodného domova a vítala nás naše "hostmum" (nebo hostmutter?). S tím přišly i malé infarkty a pocity beznaděje, když se nám pomalu snažila přiblížit detaily a informace o našem aktuálním domově. Říkala jsem si však, že to je NEJEN PAMÁTKY Z nabízených možností využití zbylého času jsme se zaměřili na ty nejpodstatnější monumenty Berlína. Cesta od Brandenburské brány okolo budovy Reichstagu přes ulici Unter