Student's Times 2014-2018 2015/17/06 Deváté číslo | Page 7

Doolittlová, Pygmalion, G. B. Shaw, 1. polovina 20. století, původem irský spisovatel – ano, všechno se vám za
nějakou dobu začne propojovat a vám z toho půjde hlava kolem. Vaše hlava se stane celkově hlavním
problémem. Často se vám bude zdát, že už není schopna pojmout nové informace. Budete mít stavy, ve
kterých vás učení najednou na chvíli začne bavit, budete všechno s nadšením barevně podtrhávat a budete si
říkat, jak máte všechno pod kontrolou – a zničehonic vás pohltí vlna zoufalství, stresu a nervozity. A tak stále
dokola. Posledních pár dnů bude ovšem nejhorších, budete odpočítávat, za jak dlouho budete mít všechno za
sebou, někteří z vás nebudou schopni jíst při pomyšlení na to, co se bude dít za týden touto dobou – a nastane
pondělí vašeho maturitního týdne, oficiální zahájení. Ti, kteří budou maturovat první den, to prý mají nejtěžší,
ale opak je pravdou. Zbytek týdne si budou užívat bezstarostného pocitu, že už to mají za sebou. Ze své vlastní
zkušenosti zastávám názor, že nejhorší to mají ti v úplně poslední den. Jasně, je super mít pár dní k učení
navíc,
ale když zjišťujete, kolik spolužáků má odmaturováno, zatímco vy sedíte v kopě papírů a máte pocit, že si
najednou nic nepamatujete, je to vážně zlé. Zvlášť když ti ostatní řeší na třídní skupině, co všechno nakoupit
na třídní akci.
Ale i vy se dočkáte. Ačkoli si myslíte, že nepatříte mezi „stresaře“ a lidi odpadávající nervozitou, budete mít
jistojistě večer problém usnout. A ráno snídat. A soustředit se na to, co vám ostatní rádoby zkušeně povídají. A
ještě více vás znervózní povzbuzení typu: „To je v pohodě, já bych si to teď klidně zopakoval.“ nebo „Ááále,
maturita je fraška.“ Nicméně každý si touto zkouškou dospělosti musí projít sám, bohužel. V prvním předmětu
se vám možná ještě budou klepat ruce i při vytahování otázky. Na potítku možná budete mít na nějakou chvíli
pocit naprostého zatmění, ale najednou začnete psát. Pokud jste se opravdu připravovali, v hlavě vám vždycky
alespoň něco zůstane. Jen nemůžete pochopit, že váš 15minutový přípravný interval je během lusknutí prstů
pryč a někdo volá vaše jméno. Sednete si před komisi a začnete mluvit. A najednou zjistíte, že učitelé tu nesedí
proto, aby vás vymáchali v tom, co zrovna neumíte, ale jsou tady proto, aby vás podrželi a pomohli vám,
abyste ukázali, co jste se opravdu naučili (samozřejmě, problém je, když jste se přípravě vysmáli, protože
potom se vašich 4x 15 minut promění v nejdelší momenty vašeho dosavadního života, když zjistíte, že pár
bezvýznamných vět ke složení maturity nestačí).
Takhle to půjde ve všech předmětech. Svíravý pocit při tahání otázky, úleva nebo další nervozita, když zjistíte,
o jaké téma jde. Ani si to všechno pořádně nestačíte uvědomit a budete mít všechno za sebou. To, na co jste
se připravovali takovou dobu. Maturitu, ke které směřovalo vaše působení mezi zdmi gymplu. A když si
připustíte, že je to za vámi, zažijete jeden z nejlepších pocitů na světě. Zvládli jste to. I přes všechny ty starosti
a nervy. Jedna z prvních větších životních zkoušek za vámi. Sice možná ještě budete mít nějaké přijímačky, ale
oficiálně vám začaly nejdelší prázdniny v životě. Prázdniny, které si musíte pořádně užít, protože právě v tento
moment stojíte na pokraji své nové budoucnosti, o které toho zatím nevíte moc, ale můžete doufat, že bude
stát za to. Jak totiž řekla naše paní komisařka při zakončení maturit a jak v trochu jiné verzi zaznělo na
předávání maturitních vysvědčení – právě v této chvíli máme před sebou otevřené dveře s nápisem Svět.
(S. Matůšová)