Student's Times 2014-2018 2015/17/04 Sedmé číslo | Página 25

Můj názor:
Nevím proč, ale hned jak jsem viděla pár obrázků z chystaného filmu (někde jsem četla, že je tento příběh
zfilmován už po 75., a to je šťastné číslo), rozhodla jsem se, že si na něj zajdu do kina. V mém rozhodnutí mě
utvrdily slibné recenze, komentáře a vysoké hodnocení na CSFD. Žádná kladná recenze nelhala, film byl
opravdu zdařilý, ale…
1. Nápad už prostě není originál.
Myslím to tak, že existuje už tolik Popelek, že byste jejich sledováním strávily pěknou řádku hodin. Popelka
na sladko, na hořko a desítky zpracování začleněných do naší doby. Ač jsou některá docela originální,
základ zůstává stejný. Popelka - rodiče + macecha a sestry = nešťastná služka, Popelka – macecha a sestry
+ princ = šťastný konec. Přesně tuto rovnici, bez příměsí a pokusu o originalitu, použili tvůrci zde. Prostě
Popelka jak má být, jen má tu smůlu, že má tolik kvalitních konkurentek.
2. Film se trochu táhl.
Ne, že by mě to nebavilo, ale filmaři by mohli některé části trošku zkrátit či udělat tak, aby byly akčnější.
Rozhodně jsem nečekala žádné Avengers, ale trochu akce by film velmi obohatilo.
3. Vlastně už mi nic nevadilo, jdu chválit.
První, čeho si člověk všimne, jsou kostýmy a nádherné prostředí, ve kterém se film odehrává. Chvíli se
rozplýváte nad Popelkou, které to v nádherných modrých šatech opravdu sluší, a pak nad princem a jeho
očima - a ještě ke všemu se to vše odehrává v malebném zámku. Zkrátka roztomilost a krása za každým
rohem.
Jak už jsem zmiňovala nudné části, tak vedle nich byly i části vtipné. Např. když se Helena Bonham-Carter,
představitelka Bellatrix Lestrange (Harry Potter), která tak trochu zabila Siriuse, přeměnila na ťuknutou vílu
kmotřičku s bílou róbou a kouzelným proutkem a začala měnit vše živé, co měla po ruce.

Závěr:
Poledne strávené ve společnosti Popelky a jejího prince bylo rozhodně příjemné a odpočinkové, ale kdybych si
měla vybrat, tak se radši podívám na nějakou starší (ale i klidně trochu novější a modernější), ale hlavně
starou známou Popelku, která vás nikdy nezklame a zároveň vám připomene dobu, kdy jste byli malí.

(K. Zůbková, 1. G)