Student's Times 2014-2018 2015/17/04 Sedmé číslo | Page 20

Jak jste se s Poletíme? dali dohromady? Jednou jsem přišel do evangelického kostela a tam jsem je poznal. Tito kluci tam hráli a byli ještě hodně mladí, houslistovi bylo asi 15 let. Hráli výborně, tak jsem se jich zeptal, jestli by se mnou nechtěli hrát v nové kapele a oni samozřejmě souhlasili, tak jsme to dali dohromady. Mohl bys popsat Poletíme? ? No to je právě to krásné, že tak jednoduše to popsat nejde. Je tam kousek swingu, kousek punku, kousek country, kousek šansonu, kousek jazzu. Celé to vesele šlape, dobře se u toho tancuje, lidi se smějí textům a dostávají lepší náladu. Je nás na podiu sedm, takže je to energie, která lidi baví. Ještě k tomu můžu říct, že každý z muzikantů je jiný. Každý je odborník ve svém oboru. Bubeník je student bicích. Pianista je taky student. Zajímavé je, že máme 4 vysokoškoláky, kteří studovali hudbu. Začínali jsme taková „kutálka“ a teď máme v kapele lidi, co si na tu hudbu udělali papír. Říkal jsi, že píšeš texty, takže hudbu skládají kluci? Já přinesu písničku a kluci se k tomu nějak vyjádří a ono to vznikne, bez nějakého složitého přemýšlení. Někdy se s tím texty můžou rozcházet, ale zdáš se být věřící člověk, je to tak? No, věřící jsem. Abych tu svoji víru nějak přiblížil, tak je spíš evangelickýho ražení a víra je pro mě tak osobní věc, že bych asi o ní musel hovořit víc. Ty texty jsou často ale mnohem smutnější než jejich melodie, je to účel? Ono zřejmě to tak vychází. Mně se líbí ten kontrast, když písnička, která je vesměs smutná až hrozná, má veselou hudbu. Vypadáte jako dobří kamarádi a že jste sehraní, míváte někdy nějaké neshody? Nemíváme žádné hádky, jsme spolu rádi. Prostě nemůžeš dělat kapelu s lidmi, se kterými si nerozumíš. Vždycky když jedeme na koncert, tak máme sebou všichni plavky a chodíme do aquaparků, známe všechny aquaparky v České republice. Takže kromě toho, že spolu koncertujeme a trávíme hodně času v dodávce, tak spolu chodíme plavat nebo do zoologických zahrad. Člověk si na cestě musí najít nějakou zábavu, protože kdybychom pořád seděli jen v hospodě, tak se z nás brzo stanou alkoholické mrtvoly. Jednou ses zmínil, že jste malá kapela a jste rádi za každého fanouška. Teď jste byli v Dobrém ránu na ČT, myslíš, že vám to pomůže rozšířit okruh fanoušků? No, byli jsme v Dobrém ránu, měli jsme tam tři písničky a kratičký vstup. Jistě, každý výstup v médiích, radiu nebo rozhovor – cokoliv, co se dostane do oficiálních médií, lidi zajímá. Když se kapela objeví v televizi, tak získává takové to veřejné razítko: „Ano, oni už byli v televizi, oni jsou asi opravdu dobrá kapela.“ Je to trošičku hloupé, ale v Česku to tak funguje, že to, co je v televizi, je pravda a kdo tam byl, je slavný. To, že jsme byli v Dobrém ránu, ale ještě žádná sláva není. Je taky otázka, jestli existuje nějaký televizní formát, který by nás unesl, protože televize jako by vytěsnila už veškeré umělecké a artové věci z veřejného vysílání. Teď v televizi není program, kde by kapela jako my mohla vystupovat. Ano, ten mainstream si rozdělí všechny show a pořady, ale pro nás není v televizi prostor. Bylo to poprvé, co jste byli v televizi? Ne. V televizi už jsme byli víckrát, ale vždycky to byly věci podobné rozsahem tomu Dobrému ránu. Hráli jsme kdysi ve studiu Kamarád a těch Dobrých rán jsme měli víc. Předtím se to jmenovalo jinak, ono se to furt mění a já to nevím, já televizi nemám, a tak ji nesleduju.