Student's Times 2014-2018 2015/17/03 Šesté číslo | Page 19

Recenze - Jestli zůstanu
(Zůstaň se mnou)
Originální název: If I Stay
Rok vydání: 2014, rok vy dání originálu: 2009
Počet stran: 184
Nakladatelství: Yoli
(Pozn.: Kniha má dva různé názvy, protože byla v češtině vydána dvakrát, každé vydání má jiný název.)
Anotace: Talentovaná violoncellistka Mia si vždy myslela, že nejtěžším rozhodnutím jejího života bude volba,
zda jít za hlasem svého srdce, jenž jí radí zůstat s Adamem, nebo se naplno věnovat druhé osudové lásce –
hudbě, protože to by znamenalo soustředit veškerou energii na studium na prestižní umělecké škole. Jednoho
únorového rána se však všechno změní. Když se Mia po děsivé autonehodě probere, nic necítí. Vidí své mrtvé
rodiče, těžce zraněného bratra – a nakonec samu sebe. Zatímco její tělo je v kómatu, ona sama může vidět a
slyšet vše, co kolem děje. Najednou se musí rozhodovat, zda na tomto světě chce ještě vůbec zůstat, anebo o
svůj život, který beztak visí na vlásku, bojovat přestane.
Můj názor: Knížku jsem brala jako takovou jednohubku na jeden večer a nečekala jsem nic moc velkolepého,
protože v knize, která nemá víc než 200 stran, se toho nikdy moc nestane a vy čekáte jen takovou tu trapnou
romantickou linii, kterou obsahuje většina dnešních románů. U „Jestli zůstanu“ mě překvapilo, že autorka
zašla i do jiných témat, než do řešení vztahu hlavních hrdinů. Kniha sice neměla hluboký děj, ale sem tam nutil
k jemnému zamyšlení. Moc se mi líbilo, jak autorka „smíchala“ hrdinčiny vzpomínky z dětství, blízké minulosti
a současnosti. To je také odpověď na to, jak autorka dokázala popsat 184 stran něčím zajímavým, protože
nejde napsat 284 o romantickém ležení v nemocnici. Celá kniha se četla poměrně dobře, i když tam nebylo nic,
co by vás pohánělo rychle dopředu. Děj byl tak předvídatelný a vše, co by vás nutit číst dál, odhalíte hned na
začátku.
Hlavní postavy nedokážu nějakým způsobem posoudit, řekla bych, že Mia byla protivná, ale kdybych já ležela
v komatu a zároveň se procházela po chodbách v podobě ducha, tak by mi asi moc do smíchu nebylo. Adam jediné, co o něm vím, je, že miluje Miu, hraje na kytaru a má smysl pro humor, takže taky nic. A další postavy
buď zemřeli, nebo se tam moc nevyskytovali a nešlo si na ně udělat pořádný názor.
Film byl oproti knize mnohem víc rozveden do detailů a překvapilo mě, že to film vůbec dokáže, tyto detaily
ale rozhodně nebylo potřeba vědět. Celý film jsem měla pocit, že filmaři nevystihli, o co v knize vlastně jde. Byl
jen o rozcházení, chození, hudbě a brečení. Herci jakoby stáli na gramofonové FW66RLI