Student's Times 2014-2018 2015/17/02 Páté číslo | Page 20

Anna Ptáčková: Už odmalička
mě to táhlo k malování

Sedím vedle malé osůbky, která působí velmi přátelsky a mile. Nesměle se na ni usměji a
doufám, že ji svými otázkami nevystraším. Jen málokdo ví, že Anička Ptáčková je velmi
nadějná malířka. Jakožto vášnivý obdivovatel všech umělců neotálím a rovnou se ptám.
Jak ses dostala k malování?
Už od malička mě to k malování táhlo. Tento
koníček jsem nejspíše zdědila po rodičích, které
malování také baví.
Takže maluješ již od dětství?
Můj zájem o kreslení se začal projevovat v brzkém
předškolním věku, kdy jsem voskovkami
„počmárala“ zeď. To bylo moje první dílo, za které
jsem pak trošku schytala, protože rodiče
z pestrobarevné neidentifikovatelné věci na bílé
stěně neměli zrovna radost. Paradoxem je, že ten
obraz tam vydržel hezkých pár let.

Navštěvovala jsi i uměleckou školu?
Ano, navštěvovala jsem ZUŠ ve Valašských
Kloboukách od školky, kde jsem především
malovala, ale také jsem se naučila spoustě dalším
věcem, jako např. modelování z hlíny. Líbí se mi,
když můžu vyrábět. Skloubit části dohromady a
vytvořit tak celek. Nyní se věnuji především
kreslení.
Co nejraději kreslíš?
Mou zálibou jsou portréty. Kreslím je především z
fotek. Problémem je v tom, že kreslení podle fotek
je neplnohodnotné, proto bych raději kreslila
portréty naživo, jenže zájemců je pomálu.