Student's Times 2014-2018 2014/17/11 Druhé číslo | Page 24

Nejlepší kniha roku 2013 aneb
jak Hazel k Augustovi přišla
Obecné informace o knížce:
Název (v originále): The Fault In Our Stars
Název (český): Hvězdy nám nepřály
Autor: John Green
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Varování: Pokud čekáte knihu ze středoškolského prostředí o
pubertálních „slepicích“, pro které je jedinou starostí, aby jim
držel účes a získaly svou životní lásku, se kterou se za dva týdny
rozejdou, tak jste šáhli vedle.
Možné vedlejší účinky knihy: pláč, záchvaty smíchu a smutku,
závislost, nespavost, divné pocity v břiše a zrychlený puls.

Děj:
Kniha začíná tím, že Hazelina (hlavní hrdinka) matka usoudí, že má Hazel depresi, proto ji posílá na
společné sezení dětí s rakovinou do Ježíšova srdce, kde se potká s Augustem Watersem. Mají stejné zájmy,
názory a společnou nemoc. Gusovi rakovina sebrala nohu a Hazel s sebou všude tahá kyslíkovou bombu, aby
mohla - sice mizerně, ale stabilně - dýchat. Děj se hodně točí kolem knihy Císařský neduh od Petera van
Houtena, za kterým se vydají do Amsterodamu, aby jim zodpověděl na otázky týkající se knihy.
Můj názor: K přečtení této knihy mě nutily (opravdu nutily) reklamy a komentáře typu: „Nejvtipnější smutný
příběh“, „Nejlepší kniha, co jsem kdy četl, nikdy na ni nezapomenu“ nebo „Trápí vás nečistoty v očích?
Přečtěte si ,Hvězdy nám nepřály´a nečistoty se ihned vyplaví“.
Jednoduše má tolik chvály, kolik kniha vůbec může mít, že se bojíte zklamání, protože čekáte něco
nadprůměrně úžasného. Myslím, že na každého správného knihomola reklamy zabraly a knihu si přečetli,
stejně tak i já.
První dojem při četbě byl asi takový: „Kde je, do prkýnka, to vtipné, vždyť se vůbec nesměju, je mi
z toho spíš smutno. Bééé “. Ale pak se v knize objevil Gus a jeho inteligentní humor. Humor posazený na
místech, kde by ho nikdo nečekal. Vlastně celá kniha se nesla ve veselém duchu, teda až na tu rakovinu. Děj
pěkně odsýpal, alespoň pro mě v knížce nebyla žádná taková část, kdy čtete, čtete a přečtete 10 stran a pak si
uvědomíte: to pořád mluví o tom šamponu, nebo o čem? „To ne já, to moje Schauma, bla,bla, bla…“ – aha,
pořád mluví o šamponu. Tím chci říct, že kniha je úžasně napsaná, panu Greenovi patří velká poklona, protože
vytvořil obyčejný příběh, ale neobyčejně ho napsal, a proto si ho mnozí z nás zamilovali.
Hlavní postavy: Všechny byly sympatické, protože byly jakoby opravdové, takové obyčejně neobyčejné lidi
můžete potkat na ulici a klidně je obejít a dál se s nimi nezabývat, kdežto když potkáte temného anděla či