Student's Times 2014-2018 2014/17/11 Druhé číslo | Page 11

17. listopad, 1989, Praha
Kolem tři čtvrtě na čtyři už bylo na Albertově zhruba 600 lidí, přicházeli však stále další. Během chvíle byla ulice
Na Slupi a Ke Karlovu dočista zaplněná – lidmi i ze všech stran znějícími hesly jako „Za akademickou svobodu“, „Proč se
učit nesmysly“, „Pro svobodnou republiku ve svobodné Evropě“. Po oficiálním zahájení přivítala shromáždění po
společně zazpívané studentské hymně Gaudeamus igitur Monika Pajerová. Dále promluvil Josef Šárka, který se v roce
1939 zúčastnil Opletalova pohřbu: „Studenti, nedejte se, jsem rád, že bojujete o to, o co jsme bojovali my tenkrát.“
Silná slova byla následována silným potleskem a mohutným provoláním: „Svobodu!“ S projevem vystoupil též
zástupce Městské vysokoškolské rady SSM J.Jaksmanický, často ho však přerušoval nesouhlas ozývající se z davu. Čistě
polické skandování ale začne naplno teprve při promluvě zástupce Nezávislých studentů Martina Klímy. Účastníci měli
mimo jiné narážky na Jakeše. Jakmile Klíma svůj proslov zakončí slovy: „Za svobodu se musí bojovat!“, reakce davu je v
podstatě jednoznačná: „Ať žije Charta!, Václavák!, Ať žije Havel!"
Pět minut před tři čtvrtě na pět shromáždění oficiálně skončilo. Pořadatelé však přítomné vyzvali k odchodu na
Vyšehrad, spousta ze zúčastněných se ale chtěla vydat na Václavské náměstí, jak bylo v uvedeném plánu na letácích.
Průvod prošel několika ulicemi a dorazil na Vyšehrad. Lidé (přibližně 10 tisíc) zaplnili blízké okolí hřbitova, vybraní
zástupci položili květiny a zapálili svíčky u hrobu jednoho z největších českých básníků hrajícího důležitou úlohu na
podzim roku 1939 – Karla Hynka Máchy. Společně se pak všichni spojili ve zpěvu státní hymny.
Demonstrace, tedy přesněji její oficiální část, skončila o čtvrt na sedm. Lidé se vraceli stejnou cestou do ulice Na
Slupi, rozhodli se ovšem pokračovat přes Karlovo náměstí do centra. Pár minut poté ale následoval zásah speciální
jednotky Odboru zvláštního určení a části pohotovostního pluku. Jistě znáte jejich fotky s typickými bílými helmami a
dlouhými obušky. Ačkoli zněl původní rozkaz, aby zasáhli, jen pokud budou napadeni davem, a studenti skandovali:
„Máme holé ruce!“, brzy došlo k prvním incidentům a zadržením.
Průvod i přes komplikace pokračoval dál. Stejně tak i pohotovostní pluk, který byl vyslán na Národní třídu. Dav
prošel též kolem Národního divadla za skandování: „Svobodu umělcům“, „Svobodu kultuře“, „Ať žije pan Kemr“. Šel dál
po Národní třídě směrem k Václavskému náměstí. Za okny Zlaté kapličky zdravili demonstranty někteří z herců.
Pluk se snažil o blokování. Následovalo poněkud nečekané chování demonstrantů v předních řadách – posedali si na
zem. Mezi nimi a příslušníky bezpečnosti tak vznikl pruh, ve kterém studenti zapálili svíčky. Některé ze studentek
zasunovaly policistům za štíty květiny. Jejich odezva nečekala dlouho. Pendreky. Nelze si ani představ