Student's Times 2014-2018 2014/17/10 První číslo | Page 16

„Gymnázka“ v revolučním roce 1989
Jaké to bylo na klobuckém gymnáziu před čtvrtstoletím? Mnohé vzpomínky již nadobro odvál čas, jako
by to už ani nebyla skutečnost, ale spíše zapomenutý sen…
Revoluční události nás zastihly ve druhém ročníku. Vynoří se zmatená schůzka výboru SSM a aktivistů,
zda se připojit stávkou; účast celé školy na shromáždění na náměstí pod vedením Občanského fóra a posléze
výměna ředitele. V češtině se mohli začít učit samizdatoví a exiloví autoři.
Nevím, jak to mají studenti dnes, ale „za nás“ to nejdůležitější nebylo, CO nás škola naučila, nýbrž KDO
a JAK nás učil. Naše třída v letech 1988 – 1992 měla tu čest být poslední třídou paní profesorky Mileny
Fucimanové. Vášnivá češtinářka, sama spisovatelka a osobnost s vysokým morálním kreditem. Pro mne
osobně pak byla prvním pedagogem, který přistupoval ke studentům s respektem, úctou a vnímal nás jako
osobnosti. Kdysi nám do hodiny češtiny vpadla do třídy neznámá paní s osobním poděkováním a použila citát:
„…každá karavana má svou hvězdu.“ Ač to může znít pateticky, paní profesorka nám byla první hvězdou na
pouti vzděláním, ale vlastně i životem.
Další výrazné postavy byly profesor Král (ruce nám upadávaly u psaní, neboť scházely porevoluční
učebnice dějepisu), profesor chemie Kratochvíl či profesor biologie Pořízka.
Gymnázium za posledních 25 let jistě doznalo radikálních změn a jeho podobu nejspíše utváří bývalí
žáci výše jmenovaných. Přála bych mu - a především jeho studentům, aby dokázalo poskytovat současné
vzdělání navzdory nedokonalosti školského systému a mělo kvalitní pedagogy, kteří se nesmazatelně zapíší
v dobrém do života svých žáků.
Helena Juřicová (40 let), Brno

Školní léta na gymnáziu už mám chvilku za sebou, takže je opravdu těžké si něco vybavit, ale pár
vzpomínek mi přece jen zůstalo. Například to, jak se bojovalo o knížky na referáty. V té ر&