Student's Times 2014-2018 2014/17/10 První číslo | Page 12

Gymnázium a jeho atmosféru netvoří jen každý z nás studentů, naše historická budova, příležitosti, které
máme, a události, které zde probíhají. Velkým a neopomenutelným dílem vděčíme za to, jak školu vnímáme,
především učitelům. Bez některých bychom díky jejich výkladu a přístupu nepoznali obrovskou motivaci, spoustu
z nich nezapomeneme celý život (i nad tím teď třeba zatím nepřemýšlíme).
Jednou z takových kantorek je i paní učitelka Kubánková, pro kterou byl minulý školní rok na našem
gymnáziu posledním. Mnohé z nás inspirovala k tomu, abychom si šli za svými sny a abychom se stejně jako ona
zamilovali do krásné češtiny. A právě paní Kubánkovou poprosila Lucie Šimarová, aby zavzpomínala na dobu, kdy byla
také součástí školy – jako studentka i jako vyučující.

Malé ohlédnutí …
Moje osobní vzpomínky nelze zevšeobecňovat, protože úhel pohledu i mých vrstevníků se může lišit. Příchodem
na tehdejší SVVŠ v roce 1967, dnešní gymnázium, se mi otevřely naprosto odlišné obzory. Ze silně politicky zaměřené
slavičínské základní devítileté školy, v níž panoval tuhý režim, oslovovalo se soudruhu učiteli a téměř denně jsme museli
vstřebávat politická hlášení ze školního rozhlasu, jsme se najednou octli v úplně jiném světě. Té svobody, té volnosti…!
Nemohli jsme si zvyknout, že nám páni profesoři vykají. Z paměti nikdy nevymizí úžasná divadelní představení, která
nacvičovali maturanti a s nimiž objížděli okolní města, aby si drobně přivydělali na stužkovací večírky. S jakou úctou jsme
my, nesmělí prvňáci, vzhlíželi k maturantům! O aktivity nebyla nouze, stále se něco dělo. Namátkou vzpomenu nácvik
pohádky Radúz a Mahulena, sborovou recitaci Balady o námořníkovi od Jiřího Wolkera, recitaci s tehdejší
gottwaldovskou Filharmonií pracujících při výchovných koncertech,… Činný byl pěvecký sbor, vystupovaly minimálně dva
– tři recitační soubory, každoročně se pořádaly akademie, vydávání studentského časopisu Náš hlas /1.A/ bylo
samozřejmostí. Pro dnešní studenty psací stroj, cyklostyl, kopírák – vzdálené pojmy. Probíhaly soutěže, olympiády, ale i
taneční, plesy, pravidelná družební setkání s pedagogy i studenty púchovského gymnázia, výjezdy vybraných studentů
do zahraničí (Německo, Francie), výlety, brigády – česání chmele, sběr jablek, vybírání brambor…
20. srpna 1968 – chmelová brigáda v Siřemi. 21. 8. 1968 zněla na chmelnici každou hodinu z tranzistorových
přijímačů naše státní hymna. Přestali jsme pracovat a stáli v pozoru. Snad nikdy v životě jsem ji neprocítila tak intenzivně
jako právě v těch okamžicích. Ta atmosféra se nedá popsat.
Siřemí projel sovětský tank. I návrat domů vlakem přes Prahu byl dramatický. Nesměli jsme otevřít okna vlaku,
natož vystrčit hlavu. Vlak byl obstoupen mladými ruskými vojáky, kteří drželi v rukou samopaly. Jakákoliv
provokace…raději nedomýšlet. Obavy profesorů o naši bezpečnost byly opodstatněné.
V červnu jste zhlédli film Hořící keř. My jsme v lednu 1969 bolestně prožívali upálení studenta filozofické fakulty
Jana Palacha. Jeho památku jsme uctívali nejen černými stužkami, které jsme nosili na klopách, ostatně dodnes ji mám
schovanou, ale i shromážděními, diskusními kroužky a přímo účastí na pohřbu.
Mohla bych zavzpomínat na skvělé osobnosti z profesorského sboru. Spousta z nich je spjata s různými
studentskými zážitky, které jsou však určeny spíše na abiturientské srazy. Přesto bych chtěla vzpomenout in memoriam
pana profesora Ladislava Loučku, který na mne hluboce zapůsobil nejen svými znalostmi, šíří rozhledu, tedy odborností,
ale i svým zaujetím pro pedagogickou profesi a zejména svým laskavým lidským přístupem k nám studentům.
Měla jsem štěstí, že mi bylo umožněno po 22 letech působení na ZŠ ve Štítné nad Vláří strávit dalších 22 let
právě ve zdech valašskoklobouckého gymnázia. Před očima mi defilují řady dnes již vyzrálých osobností, kterých se snad
alespoň trošku dotklo mé zanícení pro naši milovanou mateřštinu. A i když volili studenti, s nimiž jsem měla to štěstí se
v hodinách jazyka českého a literatury setkávat, jinou profesi, v níž jsou nejen úspěšní, ale především spokojení a šťastní,
jsem vděčná. Upřímně se t