Shodou okolností takřka současně proběhly volby do německého Spolkového sněmu( Bundestagu) a Studentského parlamentu Gymnázia Dr. Josefa Pekaře. v kombinaci nízkého počtu kandidátů a složitého volebního systému bez pojistek a volebních klauzulí sice proběhl výběr kandidátů do Studentského parlamentu, tento výběr ale rozhodně nelze nazvat volbami.
volby
Několik poznámek
k volbám do Studentského parlamentu GJP text: prof. futtera
Shodou okolností takřka současně proběhly volby do německého Spolkového sněmu( Bundestagu) a Studentského parlamentu Gymnázia Dr. Josefa Pekaře. v kombinaci nízkého počtu kandidátů a složitého volebního systému bez pojistek a volebních klauzulí sice proběhl výběr kandidátů do Studentského parlamentu, tento výběr ale rozhodně nelze nazvat volbami.
10
Systém hlasování do obou sborů je přitom velmi podobný – každý volič má dva hlasy, jedním volí většinovým systémem konkrétního kandidáta ve svém okrsku( u nás na gymnáziu ve třídě), druhým pak poměrným systémem kandidátku politické strany( v našem případě kandidáty na celoškolní kandidátní listině). Přiznám se, že mi tento systém přišel vždy neuvěřitelně složitý a pro volbu studentského samosprávného tělesa bych ho nedoporučoval. Už jen proto ne, že se v nich dospívající, jenž se teprve seznamuje s fungováním zastupitelské demokracie, ztratí jedna dvě. Ale budiž, vůle Parlamentu byla jiná. Když jsem si ale pročítal výsledky našich „ domácích“ voleb, neubránil jsem se několikrát údivu( jeden nejmenovaný bývalý český prezident by asi významně pozvednul obočí): Na webu Ministerstva vnitra České republiky se lze dočíst: „ Volby představují základní mechanismus obsazování orgánů zastupitelské demokracie, kdy zákonem definovaná skupina osob prostřednictvím hlasování vybírá své zástupce do zastupitelských orgánů, které jsou institucionálním základem veřejné moci.“ Z této definice bych zdůraznil sloveso „ vybírá“. Je to jasné: buď uspěji a jsem zvolen, nebo neuspěji a zvolen nejsem( v senátních a prezidentských volbách bere vše jen vítěz, ve volbách do poslanecké sněmovny či obecních a krajských zastupitelstev moje kandidátka nepřekoná 5procentní uzavírací klauzuli). Říká se tomu politická soutěž a prý je to koření demokracie. Jenže: ve volbách třídních zástupců do Studentského parlamentu GJP proti sobě v žádné třídě nestanulo více kandidátů. Buď se „ potvrzoval“ jeden zájemce, anebo kandidát zcela scházel( ve třídách 2. C, 7. O, 8. O, 4. A). Samozřejmě se podpora jednotlivých kandidátů třídu od třídy měnila. Jestliže v 1. C získal Vít Pachovský 20 hlasů z 26 možných, je jeho podpora napříč kolektivem nezpochybnitelná a jeho zvolení je opravdovým vyjádřením vůle většiny. Jenže na druhé straně ve třídě 2. O stačilo Kristýně Křováčkové získat pouhých pět hlasů. Zbytek třídy se do hlasování vůbec nezapojil … Nejzajímavější situace pak nastala ve 3. B. Zde se do hlasování zapojilo deset voličů( z 27 studentů ve třídě), ale David Jíra – opět jediný kandidát – obdržel pouhé čtyři hlasy, zbylých šest lístků bylo prázdných. Byť pro něj nehlasoval ani nadpoloviční počet účastníků voleb, zvolen byl. Co to tedy znamená: pokud se s bídou sežene jeden kandidát za třídu, ztrácí volba jakýkoliv smysl. Teoreticky totiž stačí, aby kandidát hlasoval sám pro sebe. Ten jediný hlas mu bude stačit … Buďme spravedliví, chyba není v kolegovi Jírovi, že příliš nezaujal, chyba je v absenci protikandidátů. Tomu se pro změnu říká absence politické kultury a prý je to hrob demokracie. Přesuňme se ke kandidátce celoškolní: podle stanov Parlamentu z ní může být zvoleno maximálně 20 kandidátů,)