skotsko
Tohle vše se mi vybaví, když po-
myslím na Skotsko.
D
Nejvíc mě
zaujala
kavárna J.K.
Rowlingové,
v níž tvo-
řila nový
fantastický
svět, který,
což v tu
dobu ještě
určitě netu-
šila, jednou
budou znát
asi všechny
děti i dospě-
lí po celé
zeměkouli.
34 ZÁŘÍ-ŘÍJEN 2019
nes vám chci přiblížit svůj výlet do Skotska,
kam jsme se vydali ke konci září. Po cestě
trajektem jsme všichni uvítali pevnou půdu
pod nohama a těšili se na prohlídku hlavního města
Edinburghu. Viděli jsme toho spoustu zajímavého,
například sošku psa Bobbyho, který i po smrti svého
pána chodil hlídat jeho nový podzemní dům. Také
jsme viděli Saint Giles´ Cathedral, ale co mě zaujalo
nejvíc, byla kavárna J.K. Rowlingové, v níž tvořila
nový fantastický svět, který, což v tu dobu ještě
určitě netušila, jednou budou znát asi všechny děti
i dospělí po celé zeměkouli. „Pojď mě tu prosím vyfo-
tit, ta fotka je pro mě životně důležitá!“ prosila jsem
kamarádku. Ale co bych to byla za turistu, kdybych
se samozřejmě nejvíce netěšila na onu chvíli, kdy
nás paní s encyklopedií v hlavě pustí prozkoumat
krásy (a hlavně obchody) města na vlastní pěst.
Zrovna když jsem předstírala, že telefonuji v oné
proslulé červené krabici – „No tak, ještě jednu fotku
– poslední. Slibuju.“ - začalo nám neskutečně pršet.
Na silnicích tancovaly kapky deště, pestré barvy na
ulici se měnily s ještě větší vehementností, jak se
lidé s deštníky co nejsvižněji snažili dostat tam, kam
potřebovali.
„Doufám, že nám uvaří velkou večeři.“ „To pochy-
buju, Skoti jsou prej pěkný držgrešle.“ „Co to poví-
dáš?“ „Vždyť za nás dostávají zaplaceno, musí nám
dát najíst.“ „Z těch jejich polotovarů se moc nenajíš.“
„Stejně jim ani nebudeš rozumět, co říkají.“ „Je prav-
da, že jednou řekneš, že nechceš dezert a už ho od
nich nikdy nedostaneš.“ Pomalu mi začne v žaludku
skákat ten masový koláč, co jsem snědla ke svačině.
Asi to bude nervozita ze setkání s rodinami.
„Klepali jsme kosu“ před autobusem, když se před
námi vynořil usměvavý starý pán s brýlemi většími
než jeho obličej. „Tak vás tu vítám, jak se vám líbí ve
Skotsku?“ S nesmělými úsměvy jsme usedli do auta
a odpověděli, že je tu moc hezky. Rozhoduji se vložit
trochu života do té hrobové atmosféry, obzvlášť
proto, že místo masového koláče na mě volá sám
žaludek a obavy, které mi zasadily do hlavy spolužáci,
a úzkostlivě se ptám: „Nevíte, co bude k večeři?“ „To
nevím. Musíte se zeptat mé ženy.“ Malinká, brýlatá
paní nás usadila ke stolu: „Ohřívám vám polévku.
Dělala jsem ji sama!“ oznámila pyšně a postavila před
nás kouřící misku se zeleninovou polévkou. Možná
se spolužáci spletli, když říkali, že vaří z polotovarů.
Druhý chod nás ale přesvědčil o opaku, protože jsme
dostali mražené rybí prsty a kaši z pytlíku. A když se
nás zeptali, jestli si dáme zmrzlinu, pohotově jsme
odpověděli: „Ano, to bychom moc rádi.“ Po večeři nás
paní uvedla do pokoje, který vypadal, jako by jim
každý den přijížděla na přespání královská rodina.
Ano, trošku přeháním, ale byl opravdu nádherný.
Po únavném dni jsme upadli do peřin a spali jako
nemluvňata.
Ráno nás paní odvezla na místo srazu a hned
v autobuse jsme si všichni vyměňovali dojmy. „My
jsme měli k večeři mraženou pizzu.“ „My jsme měli
hamburger a hranolky.“ „Nám lezou po oknech
slimáci.“ „Co?“ „A máme blechy v posteli.“ „Jak je
to možné?“ „Ta paní má zablešené kočky a slimáci
nevíme, odkud se vzali.“ „My máme naprosto skvě-
lou rodinu!“ Projížděli jsme po nádherných sídlech
bývalých princů a princezen, zpívali skotskou hymnu
a užívali si výhled na nádhernou přírodu, kopce, které
nás pozorovaly skrz okna autobusu, a my jim dych-
tivě opláceli pohled. „To jsem rád, že vás vidím živé
a zdravé.“ řekl pan Law. S obočím šplhajícím až ke
kořínkům vlasů, jsme se zmateni zeptali, jak to myslí.
„Přeci, že vás Nessie nesežrala.“ Všichni se uvolněně
smějeme a myslíme na nádhernou modrou planinu,
kde se vlnky honí po hladině a u útesů se zase obrací
zpět k nám. Na ruinách hradu jsou nádherné výhledy
a my jsme rádi, že jsme ukořistili tolik pěkných fotek.
K večeři jsme měli jejich klasické stew – dušené maso
a zase si nestěžujeme na pytlíkový obsah, protože
v hlavě máme jen a jen tu krémovou dobrotu, co
bychom rádi jako dezert...
Další den už se musíme rozloučit s naší úžasnou
rodinou, všichni se objímáme a v duchu jim děku-
jeme za jejich odblešenou kočku. Cestou zpátky se
zastavujeme v kapli, kde je uložen svatý grál, a v od-
poledních hodinách nastupujeme na trajekt. Teprve
tam si uvědomím, že mě žádný akcent vlastně vůbec
netrápil... l
Soška psa Bobbyho
který i po smrti svého pána chodil hlídat jeho nový podzemní dům
Loch Ness
druhé největší jezero ve Skotsku v nad-
mořské výšce 16 m.
35