interview
na Slovensku a v Německu. A teď o víken-
du začíná česká extraliga juniorů.
S kým nebo proti komu jsi měl tu nej-
větší čest hrát?
Tak to vím úplně přesně. Bylo to v sezóně
2017/2018, kdy jsem byl s kategorií U18
s týmem USK Praha na turnaji na Tenerife.
Turnaje se zúčastnily nejlepší mládežnické
týmy z Evropy – např. Real Madrid, Barce-
lona nebo třeba i nějaké lotyšské týmy. Byl
tam hráč Barcelony Luka Šamanić, ročník
2000, který byl letos draftován do NBA
a nyní hraje za tým San Antonio Spurs.
Případ
mýdlové vůně 2.
na mezi populární sporty. Takže basketbal
tolik lidí nehraje. Basketbal má složitější
pravidla než ostatní sporty a také je ná-
ročnější se naučit jeho základy. Řekl bych,
že i to je jedním z důvodů. Doufejme, že
po letošním Mistrovství světa basketbal
zaujme mládež a děti se o tento sport
začnou více zajímat.
Děkuji za rozhovor a do nastávající se-
zóny 2019/2020 přejeme řadu úspěchů
a trochu sportovního štěstí!l
DÍL
Je těžké uspět v basketu v Čechách?
V České republice basketbal nepatří zrov-
Další den jsem zjistil, že je zároveň
mojí novou spolužačkou.
text:
Sofie Anna Janebová 2.O
V
Příprava
Trénuju každý den - třikrát týdně jezdím
do Nymburka a dva tréninky absolvuji zde
v Boleslavi s týmem mužů.
12 ZÁŘÍ-ŘÍJEN 2019
e třídě jsem se posadil vedle jistého Davida
Trubky, který se stal i mým novým kamará-
dem. Když jsme si asi po třech dnech povídali
o mé sestřenici, stal se mi i dobrým zdrojem informa-
cí.
“Tak Dominika je tvoje sestřenice? To bych nechtěl...”
“Proč? Vždyť je celkem fajn, ne?”
“Zdání klame, ale u ní to platí dvojnásob...”
“Ale proč?”
“Víš, ona je taková složitá. Už jen to, že je chytrá
a dostává trojky je na ní divné.” dopověděl a podíval
se na ni, jak si čte nějakou obsáhlou knihu.
“A to se pozná jak? Ten, kdo je chytrý, dostává jed-
ničky, ne?” namítl jsem.
“No to taky, ale u ní je to spíš tak, že ona toho sice
hodně ví, ale když ji něco nebaví, tak si prostě vytáh-
ne nějaký hádanky a dál nedává pozor. Profesorka se
na ní často zlobí a dává jí kule za práci v hodině.”
“No, ale přeci jsi říkal, že dostává trojky!” žádal jsem
vysvětlení.
“A v tom se projevuje to, že je chytrá!” řekl David
s jistým šibalským tonem v hlase. “Stejně kulí, kolik
dostane za práci v hodině, dostane jedniček nor-
málně nebo za přidanou práci. Když to zprůměruješ,
dostaneš trojku!”
“Ale to není jediný důkaz její chytrosti.” pokračoval.
“To třeba jednou, když nás na matiku suplovala
Házová (to je jedna přísná matikářka, určitě ji brzo
poznáš), tak jsme se nějak rozpovídali. A Házová
se na nás pochopitelně naštvala a oznámila nám,
že dokud nebudeme umět všichni Einsteinovu teorii
relativity sborově odříkat, že se nehneme ze třídy.
To by nebylo tak těžké, jenže ona to po nás chtěla
i vysvětlit. Celá třída rázem zmlkla, nikdo nevěděl, co
s tím. A mezitím, co Zora už začala pofňukávat, že
nestihne autobus, začala Dominika opatrně po třídě
rozesílat papírky se zněním všech tří bodů Einstei-
novy teorie relativity. Jakmile jí dobrovolníci začali
pomáhat s přepisováním textu, všichni ho za chvíli
uměli nazpaměť ještě před koncem hodiny. Zazvonilo,
až když Daniel dovysvětlil, že čím rychleji poletíme,
tím nám bude čas utíkat pomaleji. Házová na ty pa-
pírky samozřejmě nepřišla a Dominika byla raději tak
opatrná, že jsme jí museli všechny odevzdat.”
“Proč?”
“Prý aby Házová nějaký nenašla.” zasmál se David.
Musím přiznat, že mě tato historka pobavila.
“Ale to nejzajímavější jsem ti ještě neřekl,” vzpomněl
si můj nový kamarád a najednou zvážněl. Natočil si
židli tak, aby se mi díval do očí a seznámil mě s další
zajímavou příhodou.
“Jednou přišly do třídy Emma a Monča se záhadou
týkající se tvé sestřenice. Prý ji několikrát viděly, jak
jde do klubovny s nápisem: Nevstupovat, soukromá
porada. Nikdo samozřejmě nemohl najít vhodné
vysvětlení, ať jsme si lámali hlavu sebevíc.”
“Ale vždyť jste se jí na to mohli zeptat!” odpověděl
jsem mu.
“To jsme také udělali. Jen co přišla na svoje místo,
posadila se a vytáhla si knížku, sesypal se kolem ní
hlouček zvědavců a Venca se jí na to přímo zeptal.
Dominika se ale jen usmála, zavrtěla hlavou a uhasila
zvědavost některých tím, že nám nemůže nic prozra-
dit. Samozřejmě, že ve většině to vzbudilo mnohem
větší zvědavost a začali na ni křičet. Ta je ale začala
ignorovat a dělala, že ten hluk s ní není nijak spojen.”
dovyprávěl můj spolužák. Pak ale přestávka skončila
a na onu příhodu jsem už nemohl myslet.
Když jsme byli následující neděli na návštěvě u Mo-
ravců, rozhodl jsem se, že z Dominiky nějak vypáčím
vysvětlení.
“Odpovím ti to samé, co všem ostatním: nemůžu ti nic
říct.” Tak zněla její odpověď na mou otázku i poté, co
jsem jí pověděl, co jsem slyšel od Davida. Z bitevního
pole jsem se tedy vrátil bez úspěchu, ať jsem se snažil
jakkoli.
(Na pokračování …) l
NEVSTUPOVAT
Soukromá poradna
13