v Palackého ulici), mezi pedagogy se nevyskytoval tě-
locvikář, a tak sportovní vyžití dlouho záviselo na libo-
vůli bruslařského klubu, který žákům umožnil za ce-
nově výhodných podmínek využívat kluziště na Ště-
pánce, armády, jež chudým žákům zdarma poskytova-
la plavecký výcvik, a konečně i městské rady, díky níž
mohli studující „rejditi a míčem hráti na cvičišti neda-
leko města“ (tj. v oblasti dnešního Výstaviště a dosud
nezastavěné Palackého ulice).
„V náhradu za nedostatek her a tělocviku pořádány
byly četné vycházky jednak poučné, jednak zábavné a
tělo tužící.“ – Exkurze – tedy v zásadě pochodové cvi-
čení do okolí města spojené s kulturním programem a
návštěvou památek – byla na světě. Jednoznačně nej-
oblíbenější, v podstatě každoročně se opakující byl vý-
let do Vince provázený prohlídkou románského kos-
telíku. Kromě zřícenin hradů Dražic, Michalovic a Zví-
řetic či návštěvy zámků Stránova a Mnichova Hradiš-
tě ale došlo i na dnes již opomíjené památky, jako jsou
kostelíky v Sýčině nebo ve Zdětíně. Profesor dějepisu a
zeměpisu František Bareš dokonce ve výročních zprá-
vách gymnázia za školní roky 1906/1907 a 1907/1908
otiskl stručný přehled významných památek Mlado-
boleslavska, který měl posloužit jako vodítko při or-
ganizaci vycházek pro jeho kolegy, již byli méně zběh-
lí v regionální vlastivědě. Přírodopisec Hynek Konva-
linka pak organizoval „botanické výlety“ na Chlum, Ra-
douč i do již málo známého dolu Choboty poblíž hlav-
ního nádraží.
Vedle historických památek a vzácné květeny se vy-
hledávanými cíli vycházek staly průmyslové podniky v
regionu. Jejich skladba však byla výrazně odlišná než-
li v současnosti: žáci opakovaně mířili do Josefa Dolu,
kde byla „prohlédnuta zároveň světoznámá továrna na
zboží textilní pana barona Fr. Leitenbergra“ (dnes z ní
zbývají ruiny), místo dobrovického cukrovaru navště-
vovali podstatně bližší podnik v Čejetičkách a na Ptác-
ké ulici zaslouženou pozornost poutala i továrna Fran-
tiška Sezemského na svíčky, jedna z největších v čes-
kých zemích. Dodnes existující podniky oproti tomuto
trojlístku zřetelně zaostávaly: až v roce 1903 byla zte-
čena „továrna na karborundum, druhá na pevnině ev-
ropské“ v Nových Benátkách (dnes Benátky nad Jize-
rou) a přímo punc exotičnosti měla vycházka z 16. lis-
topadu 1898 do „mladoboleslavské nové továrny firmy
‚Laurin a Klement‘, kdež mezi jiným poznali žáci výro-
bu velocipedův“. Nevšední událost si žádala nevšední
průvodce, neboť „majitelé sami vše vysvětlili“. Ovšem
nejspokojeněji se jistě museli cítit septimáni 25. červ-
na 1903, když po návštěvě Mnichova Hradiště „odpo-
ledne šli na Klášter, kde správce parostrojního pivo-
varu p. Emil Weiss s p. nadsladovním Bočounem pře-
ochotně prováděli je velkolepými místnostmi pivova-
ru a zevrubným výkladem poskytli jim poučení o výro-
bě piva. Na konec p. správce výletníky pohostiv uká-
zal jim zbylé památky slavného kdysi kláštera cisterci-
ackého a laskavostí svou vůbec vděčnou vzpomínku u
nich zůstavil.“ – Mimochodem: podle výnosu zemské
školní rady ze 7. dubna 1904 v případě, že by hostinec,
kde se výprava zastaví na oběd neměl v nabídce neal-
koholické nápoje, žákům „budiž dovoleno píti pivo, ve
zvláštních případnostech víno, ale jen tak, aby nebyla
překročena míra k tělesnému zotavení nutná“.
1
1) Výlety do
Českého ráje a
prohlídka hra-
du Trosek tvoři-
ly a dosud tvo-
ří vděčnou ná-
plň výletů naší
školy.
Výlet spojený s delší cestou vlakem byl prozatím velmi
neobvyklý (i do Mnichova Hradiště se běžně chodilo
pěšky!). Když už k němu došlo, jelo se většinou – po-
měrně nepřekvapivě – do Turnova, odkud žáci vyrazili
do hruboskalského skalního města, případně do Mni-
chova Hradiště, ne však jako cíle cesty, nýbrž coby vý-
chodiště k putování na Mužský či na Kost. A dvouden-
ní výprava byla naprosto mimořádná, až do vypuknutí
první světové války se uskutečnily pouze dvě: v červnu
1907 do Jizerských hor a Krkonoš a v květnu 1914 na
Podřipsko, Mělnicko a Kokořínsko.
Budiž zdůrazněno, že na výlet chodily či jezdily jednot-
livé třídy (což však v některých případech mohlo obná-
šet i více než 40 žáků), vedené – v souladu s tehdejšími
předpisy – jediným učitelem. Početnější výpravě, kte-
rá by byla spojena s velkými logistickými starostmi, ba
přímo strastmi, ale i s menší koncentrovaností účast-
nících se žáků, se ředitelství školy po celé předválečné
období takticky vyhýbalo. Tedy až na jedinou výjimku,
od níž nás dělí přesně 125 let:
„Dne 2. června 1894 uspořádán byl studujícím vyššího
gymnasia, k nimž přidružilo se též několik žáků ze tříd
nižších, poučný výlet do Sedlec a do Kutné Hory, je-
hož účastno bylo na 120 žáků provázených pp. profe-
sory dr. Ign. Konvalinkou, A. Hoblem, Fr. Chumem, Fr.
Čížinským, Václ. Simandlem, Al. Hubkou a Václ. Dvo-
řáčkem. Na uctivou žádost ředitelstva ústavu slíbili
ochotnou svou pomoc při výkladu místních památnos-
tí tamější duchovní správcové, veled. p. arciděkan kut-
nohorský, P. Karel Vorlíček, a důst. p. farář sedlecký,
P. J. Sládek, a ti oba slibu svému plnou měrou vyhově-
li odloživše všecky povinnosti a v ustanovenou hodinu
příjezdu výletníky uvítavše a jim z bohaté zásoby své
znalosti starobylých a vzácných památek do podrob-
na příjemné a velice poučné zábavy poskytnuvše.Ö
29