Co všechno umí
podzim
Jednoho zcela poklidného nedělní-
ho dopoledne se mi v hlavě zrodil
nápad.
Ještě krásné
nezorané
pole, na kte-
rém jsou vi-
dět všechny
listy hrající
barvami.
text: Soňa Linhartová
Říkám si:“Venku krásné počasí, na obloze
není ani mráčku“. Co taková přenádherná
procházka do přírody s koňmi. Vše se zdá
jako naprosto geniální nápad bez jediné
chybičky, však záhy se nám tam nějaký
chybný logaritmus vloudí.
S mojí kamarádkou Verčou jde-
me vše nachystat. Zaprvé přivést koně do
stáje, vyčistit, nasedláme a nauzdíme. Za
15 minut můžeme vyrážet. Z dveří trené-
rčiny kanceláře jen slyšíme:“hlavně holky
opatrně!“. Už jen pokyvujeme hlavami
a jsme myšlenkami na tom, co by určitě
nemohlo nastat. Nasedáme a odcházíme
ze statku vstříc dobrodružství.
Zanedlouho přicházíme na cestu,
která nás dovede k poli. Ještě krásné ne-
zorané pole, na kterém jsou vidět všechny
listy hrající barvami. Zaujaty takovou nád-
herou si nevšímáme, že na druhém konci
pole je nějaký traktor jedoucí k nám... Co
tu na druhém konci dělá? Vždyť je nedě-
le?! Proč dnes? To jsou naše otázky, které
doteď nechápu. To musíme zvládnout! Čím
dál více se k sobě přibližujeme a připadá-
me si jako zápasníci v ringu. Vše proběhlo
v pořádku a my kráčíme dál.
Okolo lesa nastává další karam-
bol, kůň mojí kamarádky je lehce znepo-
kojen okolními keři a hlavně šípky. Vtom
z lesa vyběhne srna a za ní další - její
potomci. To se ocitáme uskokem v již
zmiňovaných šípkách a lvasy máme plné
bodláků. Přes nečekaný úlek pokračujeme
do nitra lesa.
Náhle nám v uších začíná znít
meluzína a vše se jeví, jako by se snad
zvedal vítr. Ano, je tomu tak. Při snaze
opustit lesní porost tou nejkratší cestou
se před nás staví další a další překážky
v podobě popadaných stromů. Jako zdat-
né jezdkyně nemáme s výškou popada-
ných kmenů problém, ale náš strach stále
neklesá, spíše naopak.
Nyní stojí před námi poslední
třetina vyjížď ky. V domnění klidu, které
se okamžikem změní v hrůzu, odcházíme
domů. To úžasné počasí z dopoledních
hodin se mění ve strašidelný horor. Černá
obloha plná deštivých mraků a vítr, už
chybí jen kroupy! Tak nechybí, právě do-
razily. Rozhodnutí zní jasně, co nejrychleji
zpět.
S větrem o závod, v duchu
Velké pardubické - do stáje. Doufáme, že
co jsme zažily dnes v podzimní krajině, už
snad ani nechceme zažít. Pro příští týden
máme jasný úkol, pořídit si aplikaci na
předpověď počasí a dobře naplánovanou
trasu i s případnými potížemi.
práce byla napsána jako soutěžní sloh
Olympiády z českého jazyka l
35