NA NAŠÍ ŠKOLE
MICHALKOCÁB
Seděla jsem na svém místě v aule,
připravená na začátek besedy
s panem Michaelem Kocábem.
Na gymná-
ziu už jsem
měl hrdiny
opravdové,
a to byl
spisovatel
Dostojevskij.
text: Sofie Anna Janebová 2.0
Místnost se postupně naplňovala a za-
čátek akce se blížil. Kromě učitelů byli
přítomni hlavně žáci vyšších ročníků
a také kdysi spolužáci a jeden bývalý
učitel pana Kocába, kteří měli vyhrazená
místa v první a druhé řadě. Už asi po sté
jsem si třídila otázky a připravovala se
na rozhovor. Chvíli nato se otevřely dveře
a vstoupil pan Kocáb, doprovázen panem
ředitelem. Oba se usadili a na pódium
vstoupil Adam Malý, který zarecitoval
úvodní báseň, se dvěma písněmi (samo-
zřejmě Modlitba pro Martu byla první vol-
bou) přispěla i Lyra. Potom, co skončili,
už začala beseda, ve které zaznělo mnoho
mně ještě neznámých informací a pan
Kocáb v ní představil svou knihu s ná-
zvem Vabank, která pojednává o odsunu
sovětských vojsk z naší země. Beseda
velmi rychle utekla. Počkala jsem, až se
pan Kocáb uvolní, resp. až bude volný,
a požádala jsem ho o rozhovor. Kývl mi
a vyšli jsme spolu k jeho autu na školním
dvoře. Z připravených otázek jsem vybra-
la jen pár, protože pan Kocáb moc času
neměl...
Slyšela jsem vtip, který vznikl v době
komunistické totality, o tom, že Amor
je jistě sovětské národnosti, protože
má v puse lásku, má holou zadnici
a v ruce zbraň, a chtěla bych se
zeptat, zda znáte ještě nějaké jiné vtipy
z té doby.
Neznám, spíše si vybavuji některá hesla,
jako třeba “Jakeše do koše” nebo napří-
klad farář Malý vzkázal z Letenské pláně
(bylo to 26. listopadu) na hrad panu
prezidentu Husákovi: “To koukáš, Gusto,
jak je tady husto.” Upřímně řečeno, vtipy
si nepamatuji, protože jsem byl zamotaný
v operativě, kde se to řešilo minutu po mi-
nutě a v podstatě tam na těch šest týdnů
humor úplně vymizel. Tam opravdu šlo
o všechno a na zábavu nebyl moc čas.
Občas se něco objevilo k večeru, když už
bylo po všem a všichni šli spát, ale jinak
ne, z té doby nemám žádné vtipy. Ale lidé
možná měli.
Měl jste nějaké hrdiny? Já například
mám Sherlocka Holmese nebo postavy
z knihy Hobit, tak by mě zajímalo, co
“frčelo” v té době.
No, v době sametové revoluce jsem žádné
hrdiny neměl, tam byl pak můj hrdina
Václav Havel. To byl spíš takový spolupra-
covník, ale nejvíc jsem se k němu upínal.
Ale mými hrdiny, když jsem byl mladší, byl
jednu dobu Vinnetou, ale to už možná ani
na gymnáziu ne. Na gymnáziu už jsem měl
hrdiny opravdové, a to byl spisovatel Do-
stojevskij. Toho jsem přečetl kompletně. Je
málo lidí, kteří přečetli každou jeho knihu,
a já mezi ně patřím. Kupodivu to byli taky
často Sověti, třeba v oblasti vážné hudby
Igor Stravinskij, ruský žid. A Charlie
Chaplin. A pak ještě z těch novodobých
Beatles.
Co se vám vybaví pod městem Mladá
Boleslav?
Studoval jsem tady na gymnáziu čili se mi
vybaví gymnazijní léta a taky léta, kdy
člověk nejvíce nabírá rozumu. Ti kamarádi
ze základky většinou někam odplynou, ale
z gymnázia už ne, to jsi dneska viděla,
tam jich bylo spousta a mohli přijít Ö
27