DIDGERIDOO
Didgeridoo,
nástroj neznámý?
Už jste někdy slyšeli o didgeridoo?
Je to velmi starý nástroj domoro-
dých obyvatel Austrálie, v podsta-
tě dutá dřevěná trubka vyžraná
termity, která vydává nevšední,
ale líbivé zvuky.
text:
Pavlína Lenghartová 8.0
V
Pravděpodob-
ně se jedná
o nejstarší
hudební ná-
stroj vůbec,
ale jeho minu-
lost je stále
zahalena
tajemstvím.
6 lEDEN-ÚNOR 2020
dnešní době se s didgeridoo může-
me setkat v souvislosti s beatbo-
xem, jehož popularita jen roste, a
spojení něčeho nového a něčeho tradiční-
ho může znít neprobádaně a inovativně.
Ale účel tohoto nástroje je původně zcela
jiný – jedná se o čistě doprovodný nástroj
využívaný Aboridžinci při rituálech a
pohřbech.
Co nás na takovém nástroji láká? Když se
řekne hudební nástroj, mnozí si představí
jednoduše „něco“, na což si můžeme v
určité formě zahrát svoje oblíbené písnič-
ky, ale didgeridoo nám dává zcela jinou
příležitost – prozkoumat vlastní kreativitu,
dech a způsob relaxace. Zároveň, což je
velmi zajímavé, se pravděpodobně jedná o
nejstarší hudební nástroj vůbec, ale jeho
minulost je stále zahalena tajemstvím.
Jak se vůbec na takové didgeridoo hraje?
Abychom jej správně rozehráli, potřebu-
jeme se hodně uvolnit a párkrát zhluboka
nadechnout. Zvuk je tvořen vibrací našich
rtů, které musíme pečlivě nasadit na
užší konec nástroje, aby neunikal žádný
vzduch. Nadechneme se a silně vyfouk-
neme – zní to asi jako „prrrt“, jako koňské
frkání. Tzv. drone – základní tón se ale
většinou nepovede zahrát na první pokus,
je třeba trochu si didgeridoo vyzkoušet,
jak nám sedí, jestli náhodou někudy neu-
tíká vzduch, jelikož všechen musí naplno
proudit nástrojem. Základní tón již nezní
jako prskání, ale rozechvívá celý nástroj i
náš obličej.
Pokud zvládneme didgeridoo správně ro-
zehrát, můžeme pokročit ke složitější tech-
nice tzv. cirkulačního dechu, díky čemuž
hrajeme nepřerušovaně a plynule – při
výdechu se zároveň krátce ale intenzivně
nadechneme nosem. Zní to skoro neu-
skutečnitelně, avšak tato technika se dá
naučit. Lze ji vyzkoušet např. s brčkem a
vodou – snažíme se o nepřetržité foukání
bublinek ve skleničce, což nejjednodušeji
simuluje hru na didgeridoo. Poté zjistíme,
že vzduch, který vydechujeme, musíme
vypustit pomocí tváří (stlačením), tudíž
čas pro nádech je opravdu jen chvíle.
Výšku tónu měníme pomocí rtů a tváří –
čím stlačenější tváře, tím vyšší zvuk. S tím-
to nástrojem můžeme napodobovat zvuky
zvířat, které ve výsledné podobě vyzní ješ-
tě mnohem zajímavěji. Můžeme libovolně
přidávat hlas, vytvářet nové rytmy, zkrátka
rozvíjet své nápady a kreativitu.
Česká republika se sice nemůže pochlubit
nějakým didgeridoo festivalem, ale zato
jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších
hráčů – a tím je Ondřej Smeykal. Studoval
v Austrálii aboridžinské skalní malířství a
hru na didgeridoo, dnes pořádá worksho-
py, semináře a krásné koncerty, kterých se
můžete zúčastnit.
Hra na didgeridoo je uklidňující, relaxač-
ní činnost, která, ačkoli stojí zezačátku
spoustu úsilí a nervů, je nakonec též Ö