jsem si, jak by asi tato situace vypadala, kdybychom bydleli v paneláku. To bychom si pravděpodobně vyčíhli chvilku, kdy by nebyl nikdo ani nic před domem a postupně vyhazovali všechny tři části té masy sádry, kovu a kartonu o rozměrech 3,5 m x 50 cm na zem před dům. Pomoc. Zkrátka, vlastní dům je výhoda.
Za chvíli sloup ležel na chodbě před našimi dveřmi, já jsem zametala zbytky prachu, které zde zanechala sádra ze sloupu a bratr a maminka uklízeli nářadí. Nu, milí přátelé, co říci závěrem? Tatínek se vrátil nadšen a v dobré náladě, která ho ale zase opustila, jakmile popatřil na naši chodbu a to, co se v ní nacházelo. Nakonec byl ale přemluven a příští víkend sloup odvezl do sběrného dvoru. Maminka si naplánovala cestu do IKEA, kde mému sourozenci koupí psací stůl. Mám ale špatný pocit z toho, že maminka se kolem sebe začala znovu podezřele rozhlížet už zhruba po šesti hodinách. A proto vás prosím, čtenáři, kdokoliv má se mnou a mou rodinou soucit, držte nám palce a přejte nám, ať maminka ztratí fantasii nadobro nebo alespoň ať nám dá prázdniny. Vroucně vám děkuji.
P. S.: O dva dny později se maminka rozhodla, že bude rozšiřovat balkon. •
Ztracená generace
Na západní frontě klid
text: tomáš jeřábek 2. a
Co to vlastně znamená být vojákem první světové války?
Dnešní generace si to asi nikdy nedokáže představit. A přesto, že je to v této knize velmi věrohodně popsané, je to stále jen „ slabý odvar“ té šílené hrůzy, kterou museli vojáci prožívat. „ Své“ o tom věděli Pavel a jeho spolužáci.
Význam války? Žádný! Je to pouze šachová partie těch nejvyšších. Těch, kteří sedí někde „ v teple“. Rozhodují o tisících životech mladých zdravých chlapců. Ale kdyby měli jít a bojovat, položit život za vlast, nikdy by sami nešli. Jen by zbaběle utekli domů.
Proto tu byla tzv. železná mládež. Mládež, jež položila život místo nich. Chlapci, kterých se nikdo neptal, zda chtějí, nebo ne. Toto byl i Paulův případ. Jejich kantorek je do války namočil. A to hned zkraje. Ty boty, které byly naleštěné a které chodily po schodech velitelství armády, rozhodovaly o tom, jak miliony jiných a prošlapaných, odřených a ošuntěných budou šlapat blátem zákopů. A ty malé, ustrašené dušičky v nich.
Budou v zákopech žadonit o každý kousek komisárku, aby nepošli hlady. Budou bodat každou krysu, každého Francouze. Jen aby přežili.
A pak už to nebudou ti milí chlapci ze školy. Budou to zvířata, která přestala přemýšlet. Slyší granát, zalehnou. Vidí zelenou mlhu, nasadí masky …
Nakonec pak stejně všechno skončí. I na západní frontě někdy nastane klid. Mnozí z nich to nepřežijí. Ti šťastnější se dostanou don přeplněných lazaretů, ti ještě šťastnější se z nich dostanou i ven. A ti nejšťastnější? Domů.
Ale co je to za štěstí, když jste za války přišli o všechno? O přátele, o sebeúctu, o chuť k životu?
A k čemu to vlastně bylo? Co se touto válkou dokázalo? V podstatě nic. Způsobila pohromu.
Mohla fungovat alespoň jako poučení pro lidstvo. Mohla!!! •
11