10
óda na maminku ale že tímto způsobem setřela sádru z jakéhosi šroubku. Pochopila jsem a honem jí podala šroubovák. O pár minut později jsem stála nahoře na štaflích a postupně očišťovala jeden šroubek za druhým, stejně jako můj bratr dole pode mnou. Maminka mezi námi s radostí kmitala se šroubovákem v ruce a uvolňovala odkryté šroubky. Hned byla u mě až nahoře na štaflích, za chvíli zas v podřepu u bratra. Očička jí zářila jako dítěti na Vánoce.
Zhruba za pět minut už nikde nebylo vidět žádné ocelové hlavičky. Sloup ale k mému překvapení zůstal pevně stát na svém místě, i když s ním maminka vší svou silou i autoritou najednou zatřásla. Nic. Maminka se velice pomalu a zamyšleně podrbala na spánku šroubovákem, probodávajíc nepoddajný sloup očima. Ale jelikož si naše maminka vždy se vším poradí( to je vedle zákonu gravitace, zákonu setrvačnosti a zákonu zachování síly nejdůležitější přírodní zákon, který musíte u nás doma znát), z ničeho nic byl její obličej znovu naplněn radostným výrazem.
" Eriko!" zavolala na mě, " pohlídej na chvíli svého bratra, hned jsem zpátky. Jedu k dědovi pro fričku!" A než jsem se stihla zeptat, co to ta frička vůbec je a zda bych náhodou nemohla dostat kulinářský úkol sestrojit ji za pomoci párátek a brček, byla maminka v autě a ujížděla do domu svého otce. Sedla jsem k internetu a když mi Google jako odpověď na dotaz " co je to frička " ukázal obrázky elektrické pily, věděla jsem, že tu bude veselo. A jelikož mi chtěl bratr nakukovat přes rameno, rozhodla jsem se, že ho té hrůzy ušetřím alespoň do té doby, než to uvidí na vlastní oči a telefon jsem urychleně vypnula.
Když maminka vstoupila k nám domů a v ruce držela tento hororový nástroj, můj nebohý bratr se leknutím málem rozkašlal. Toho si ovšem maminka nevšimla, nýbrž rychle přistoupila k zásuvce, fričku do ní zapojila a zapnula ji. Neohroženě se postavila naproti sloupu a za strašného rámusu do něj začala řezat. Neviděla jsem, co přesně u sloupu maminka kutí, protože mi jednak ona sama stínila pohled na své dílo a hlavně ke mně přiběhl můj bratr, pověsil se mi za krk a nezbyla jiná možnost než vystrašeného sourozence na chvíli odnést do kuchyně.
Když za pár chvil děsivý rachot fričky ustal, oba jsme se s bratrem vrátili do obýváku. Já první, bratr v jisté vzdálenosti za mnou. Maminka ustoupila stranou a my s bratrem jsme viděli další z mnoha důkazů o tom, že odporovat jí se nevyplatí. Ve sloupu zela díra ve tvaru obdélníku zhruba o velikostech 50 cm na výšku a 30 cm na šířku. Odvážila jsem se přistoupit blíž a tímto otvorem jsem spatřila pravý důvod, proč ještě stál sloup na svém místě, i když jsme všechny viditelné šroubky povolili. Šroubky přidržující sloup byly totiž namontovány i zevnitř. Otvor nejvíce odpovídal tomu, že dovnitř tohoto podpírače stropu pošle maminka buď mne, nebo mého bratra. To můj sourozenec vycítil stejně rychle jako já, jenže rychleji zareagoval. Vmžiku zmizel kdoví kam. To, aby teď někdo šel bratra hledat a nutit ho, aby do stísněného prostoru vlezl se šroubovákem v ruce a začal tam odmontovávat šroubky a při tom přemlouvání nechal práci stát a tím ztrácel drahocenný čas, by nebylo teď, kdy měl taťka vlastně každou chvíli přijet zpět domů, vůbec efektivní. Do zmíněného otvoru jsem tedy byla se šroubovákem v ruce vyslána já. Vzhledem k tomu, že mohu směle prohlásit, že trpím klaustrofobií povážlivého stupně, to byl ode mě velice statečný čin. První, nejnižší šroubky, jsem odmontovala napůl již v otvoru, napůl ještě venku. Pak už jsem ale musela vlézt dovnitř, protože na ty vyšší šroubky jsem nedosáhla. Celá se třesoucí jsem tedy do sloupu vlezla. Podívala jsem se nad sebe a zmocnil se mě strach z té nesmírné výšky toho zlověstně stísněného prostoru. Podívala jsem se pod sebe a zachvátila mě hrůza z toho, že poté, co povolím všechny šroubky, by se na mě mohla celá konstrukce zřítit. Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem, že budu muset začít odšroubovávat, ať je můj strach jakýkoli. Pustila jsem se tedy do toho. Jeden šroubek po druhém se postupně poddávaly mému šroubováku, až nakonec, s pomocí stoličky, jsem odšroubovala poslední šroubek na levé straně sloupu. Takto skončila i pravá a čelní strana. Oddechujíce úlevou jsem z útrob sloupu vylezla, vyndala židličku a uklidila šroubovák zpátky mezi nářadí.
Maminka byla s mou prací spokojena. Prohlédla sloup ze všech stran, znovu zapojila elektrickou pilu a opakovala hororový výstup, který jsem zde již popsala a upřímně řečeno, má nervová soustava by asi nesnesla další podrobné rozepsání toho psychicky vysilujícího zážitku. Musím se ale zmínit o jeho výsledku; sloup byl rozdělen na tři části podle rohů. Odolala jsem pokušení zazpívat sloupu pohřební píseň( což by asi bylo ze všech těch strašidelných zážitků, které jsem ten den zažívala to vůbec nejpříjemnější) a pomohla své mamince s poslední etapou odklízení sloupu: vynést ho ven na chodbu. Představila)