napsala: Valerie kopejsková, 3.0
Andělská práce
Je to zábava, občas. Někdy to miluji, někdy nesnáším.
Jako na houpačce. Není to jednoduché. Není jednoduché
být s jedním člověkem neustále. Každé ráno, každý večer.
Každou vteřinu, minutu, hodinu, až do konce jeho dnů.
U
přímně, neměl bych si stěžovat.
Moje, jak to říci? Klientka? Lepší
slovo asi nenajdu. Má klientka je
úžasná! Mám ji sice krátce, ale už jsem si
ji zamiloval. Nevím proč, ale anděl, který
ji měl přede mnou, musel skončit. Nikdo
neví, co se stalo. Je mi ho líto, nechtěl bych
přijít o tak skvělou osobu.
Jsem smutný. Má klientka měla nehodu a
je v nemocnici. Nyní u ní musím být ještě
častěji. Musím ji chránit a pracovat ještě
tvrději.
Ostatní andělé se mě začali stranit. Vůbec
nevím, co se děje. Udělala jsem snad něco
špatně? Já nevím. Jediné, na co se teď
musím soustředit, je ona. Stále je v nemoc-
nici na přístrojích.
Začal jsem skládat básně. Zabíjí to můj
volný čas, když se se mnou ostatní nebaví.
Vždy, když něco složím, zamířím hned do
nemocnice, abych jí to mohl přednést.
Přednáším jí to s úsměvem ve tváři a se
slzami v očích bez ohledu na to, že mě
neslyšela, ani když byla při vědomí.
Asi jsem se do ní zamiloval. Bez ohledu na
to, že je člověk a já pouhý strážný anděl.
Nezajímá mě to. Srdce mi svírá žal, když
ji vidím bezmocně ležet na nemocničním
lůžku. Chci opět vidět její bezstarostný
úsměv.
Něco se se mnou děje. Něco není v pořádku.
Mám nehorázně vysoké horečky. Motá se
mi hlava, ale nevzdávám se, opět sedím u
jejího lůžka a čtu jí mé hloupé básně.
Vypadá to, že se můj stav lepší. Za to ten
její je horší. Nevím, co budu dělat. Skoro
všechen svůj čas trávím u ní. Už pár dnů
jsem neviděl žádného anděla. Kam se
všichni poděli? Kam se ztrácí? Moment.
Ztrácí se oni nebo já?
Jsem na tom velmi zle. Cítím, že můj krátký
andělský život nebude mít moc dlouhé
trvání. Bojím se. Ani ne tolik o sebe, bojím
se o ni. Co s ní bude.
Už nemohu. Chci ji vidět, ale nemohu. Nevi-
dím, jsem slepý a ani létat nemohu. Křídla
mi vypověděla službu. Jediné, co chci, je
přečíst jí tu poslední báseň. Chci vědět, zda
je jí lépe, chci, aby byla šťastná a pořádně
se uzdravila. To jsou má přání.
Dopsal poslední slova a zavřel svá ze-
lenkavá očka. Pramínky jeho kaštanově
hnědých vlásků mu padaly do posmrtně
bílé tváře. Hrudník, zakrytý peřinou, se
pomalu přestával hýbat, až naposledy
vydechl. Vyměnil svůj život za její. Jakmile
malý anděl naposledy vydechl, ona rozlepi-
la svá oční víčka a svýma hnědýma kukad-
lama prozkoumávala nemocniční pokoj, na
kterém strávila dva měsíce svého života.
Takže kdybyste se ptali, co obnáší práce
strážného anděla, je to tohle. Chrání, milují
a starají se o nás a když je potřeba, tak za
nás dokonce položí i život.
27