napsal: prof. futtera
Když suploval Josef Pekař na
(budoucím) Pekařově gymnáziu
Proč je Gymnázium Dr. Josefa Pekaře pojmenováno právě
po Josefu Pekařovi?
P
ředpokládám, že většina studentů
by se po této otázce rozpomně-
la výhradně na studia budoucího
vynikajícího historika v Mladé Boleslavi,
která spadají do let 1880–1888. Pekař se
přitom na mladoboleslavské gymnázium
ještě jednou vrátil, a to podstatně dříve
nežli v roce 1937, kdy jeho jméno proniklo
do názvu ústavu coby výraz úcty k čerstvě
zesnulému univerzitnímu profesorovi. Na
jaře 1895 onemocněl profesor dějepisu a
zeměpisu (na vyšším gymnáziu tyto před-
měty fakticky splývaly) František Bareš a
Pekař, tehdy se čerstvě navrátivší z pobytu
na univerzitě v Berlíně, jímž završil vyso-
koškolské studium, jej od počátku května
až do poloviny července, kdy končil školní
rok, zastupoval. Jednalo se přitom
o jeho úplně první pedagogické působiště.
Regionální historici tuto epizo-
du doposud přecházeli jejím jednovětým
registrováním, soustředíce se na Pekařova
studentská léta. Přitom se jednalo o Peka-
řovo setkání s Mladou Boleslaví, jež bylo
sice krátké, ale šťastné – na rozdíl od roků
studií, které sice byly naplněny čerpáním
poznatků z bohatě zásobených knihoven
jeho učitelů, romantickými toulkami se
spolužáky po nedalekých hradních zříce-
ninách či pokusy o prozatím popularizační
články s historickou tematikou, leč stejnou
měrou k nim patřil silně prožívaný stesk po
domově, umocněný úmrtím matky a dvou
sester, první milostná zklamání celoživot-
ního starého mládence a v neposlední řadě
též spory s některými profesory, v prvé
řadě právě s Františkem Barešem. Ten sice
učenlivého chlapce posílal do městského
archivu rešeršovat prameny, které Bareš
využíval pro vlastní publikační činnost,
avšak nejenže své pomocníky nikdy veřej-
ně nezmínil a jejich práci si zcela přivlastnil,
20 Leden - Únor
Pekaře navíc celou dobu studií klasifikoval na svá studia – první, věnovanou Peka-
dvojkou. Po maturitě, kdy neabsolvoval řovi, podepsal vlastním jménem. Ze zcela
s vyznamenáním, dokonce Pekař opouš- zapomenuté vzpomínky na Pekaře, zasu-
těl Mladou Boleslav značně roztrpčen a té v Mladoboleslavských listech, přitom
v soukromé korespondenci nešetřil invek- plasticky vystupuje obraz mladého děje-
tivami vůči řediteli gymnázia, aniž by tušil, pisáře, oblíbeného mezi studenty, pohoto-
že klne ústavu, který jednou ponese jeho vého řečníka ponořeného do svého oboru,
jméno. I to jsou
svým
nadšením
paradoxy dějin…
inspirujícího žáky,
To o sedm let poz-
který si však nedě-
ději si v dopisech
lá příliš starostí
svému univerzit-
s organizací výuky
nímu profesorovi
(nelze přehlédnout
(rovněž bývalému
ironickou
naráž-
mladoboleslavské-
ku na jeho běžné
mu gymnazistovi)
pozdní příchody do
Jaroslavu Gollovi
hodin), se školním
sice
neodpustil
řádem (jenž přitom
lehkou ironii na
studentům hrozil
účet svých býva-
přísnými tresty i
lých profesorů a
za drobné prohřeš-
dočasných kolegů,
ky) či dodržováním
ale na své žáky i
osnov. Ačkoliv byl
na vlastní peda-
Pekař mezi studen-
gogické úspěchy
ty neméně oblíben
pěl samou chvá-
i na svém druhém
lu: „Sextáni české
působišti, pražském
dějiny […] hltají až
gymnáziu v Truhlář-
radost“. Toto tvr- Fotografie Josefa Pekaře z roku
ské ulici, kde strávil
zení nám pomůže 1898, tedy tři roky po suplenstkém
následující
škol-
ověřit vzpomínka intermezzu v Mladé Boleslavi.
ní rok 1895/1896,
jednoho z těchto
kariéra středoškol-
sextánů, pozdější-
ského učitele, svá-
ho profesora botaniky, rektora brněnské zaného řády, nařízeními a osnovami, před
Masarykovy univerzity, ředitele tamější čímž si jako suplent s výhledem několi-
botanické zahrady a člena poválečné Čes- kaměsíční přechodné výuky mohl dovolit
koslovenské akademie věd Josefa Podpěry přivřít oči, jej nelákala.
(1878–1954). Ten u příležitosti připravo-
vaných oslav 250. výročí založení piaris-
tického gymnázia v Kosmonosích zaslal
do lokálního periodika Mladoboleslavské
listy „hrst vzpomínek“ (konkrétně čtyři)