téma dofe : zpráva
z expedice
text : EVA SVOBODOVÁ 7.0
DofE je program pro všechny studenty , kteří rádi zkoušejí nové věci .
Během cesty s několika přestupy jsme si také teprve začínali zvykat na objemné a těžké batohy , které nás tížily na ramenou jako skála , ve které spí blaničtí rytíři , a téměř se nevešly do přihrádek .
6
Je členěn na čtyři úseky , jež musí každý účastník splnit , a to dovednost , pohybovou aktivitu , dobrovolnictví a účast na expedici . Účastník si může vybrat podle míry obtížnosti bronzovou , stříbrnou nebo zlatou úroveň , kdy zlatá představuje nejdelší a nejnáročnější formu DofE . V naší dívčí expediční skupině jsme si shodně vybraly bronzovou , avšak některé členky našeho týmu se již chystají na stříbrnou úroveň .
Minimální počet účastníků na expedici představují čtyři osoby , a právě to naše výprava splňovala . Doplnila nás také paní profesorka Mgr . Vladěna Floriánová a její manžel , kteří nám byli vítanými společníky a oporou v banálních i méně banálních situacích . V plánu expedice byla první etapa Poutní cesty Blaník-Říp . Dne 10 . 6 . 2022 jsme se v pátek ráno sešli na nádraží a vyrazili vstříc neznámému .
O dobrodružství bylo zajisté postaráno ! Z ranní rozespalosti nás probudili povídaví a družní lidé , kteří naši jízdu zpestřili . Během cesty s několika přestupy jsme si také teprve začínali zvykat na objemné a těžké batohy , které nás tížily na ramenou jako skála , ve které spí blaničtí rytíři , a téměř se nevešly do přihrádek .
V Louňovicích pod Blaníkem , kde měla expedice oficiální start , jsme si natiskli do našeho herbáře a deníku v jednom první razítko poutní cesty a směle jsme vyrazili na cestu . Díky nepříliš rozvinutým orientačním schopnostem jsme se mírně odklonili z turistické značky , ale na Blaník , který byl naším prvním milníkem , jsme vyšlapali . Poté , co jsme si prohlédli onu legendární skálu , u některých s větším nadšením než u jiných , jsme sestoupali do Vlašimi , a než jsme se nadáli , stáli jsme vyčerpaní po téměř 18 kilometrech v nohách u našeho ubytování .
Po noci plné hlubokého spánku , který u některých jedinců trval až neuvěřitelných 12 hodin , nás čekala druhá část první etapy . Ta měla cíl v Českém Šternberku , kterému vévodí tamní hrad s přidruženou hladomornou . Pro mě osobně byl tento čas ideální na rozjímání , a tak jsem nechala své myšlenky volně plynout a mohla jsem přemítat nad tím , co mi právě vytanulo na mysli . Cesta nás spolehlivě vedla skrz mírumilovné lesy i přes sluncem rozpálené louky a naše výprava se pomalu blížila za pohodové atmosféry k Hrádku u Vlašimi , kde jsme si udělali přestávku na svačinu . Po odpočinku jsme procházeli místy , jako například Černá skála se studánkou a s možností doplnit zásoby pitné vody , Krupičkův mlýn nebo také Brtnický rybník , jenž nás lákal příjemným chládkem , který nám v horkou sobotu poskytl .
Právě ve chvíli , kdy jsem věděla , že nám do cíle zbývá již pouze kolem sedmi kilometrů z celkových patnácti , jsem byla schopna ocenit , co jsem se při plánování i v průběhu expedice naučila . Musela jsem si najít svůj expediční tým , a oslovit tak spolužačky z jiné třídy , s nimiž jsem se nikdy před tím nekamarádila . Vzájemné domlouvání a plánování , co vlastně bude výstupem , také nebylo jednoduché a stálo nás všechny značné úsilí . Uvědomění si , )