Z lavice za katedru
Na školu jako studentka velmi
ráda vzpomínám. Protože větši-
na z naší třídy přešla z atletické
třídy na 6. ZŠ, měli jsme neofici-
ální pojmenování sportovní třída
a sjezdili jsme plno závodů a sou-
těží. Nejen v atletice, ale i
v košíkové, volejbalu a dalších
sportech. Proto vzpomínek je
plno, navíc jsme byli i dobrý a
veselý kolektiv. Dodnes se schá-
zíme v intervalu dvou až tří let.
Na naše profesory rádi vzpomí-
náme – především samozřejmě
na tělocvikáře Petra Čecha a Iva-
nu Casanovovou a třídního učite-
le Josefa Dubského.
Srovnávat školu v minulosti a
současnosti nejde. Ne-
měli jsme nic z toho, co
mají studenti dnes. Ne-
měli jsme školní jídelnu,
šatní skříňky, atletické
hřiště s umělým po-
vrchem, technické vyba-
vení tříd atd. Chodili
jsme na oběd na SPŠ,
běhali jsme na škváře a
cvičili na kruzích v malé
staré tělocvičně, ve
třídě byla pouze tabule
a křídy. Ale byla to naše
škola a bylo nám tu
dobře!
naše studenty a těším se na kaž-
dou hodinu s nimi.
Učila a učím zde stále
velmi ráda. Oceňuji
Mgr. Věra Janečková (český jazyk a literatura - anglický
jazyk - francouzský jazyk)
N
a gymnázium jsem
nastupovala
v r.1991 a ve vzduchu po-
řád ještě stálo porevoluční
nadšení z toho, že jsou
otevřené hranice…
Z ruštiny jsme po-
malu a dost nejistě
přecházeli na ang-
ličtinu. Pro mě tedy
angličtina byl až
druhý jazyk. Sama
jsem se už dřív uči-
la francouzštinu, a
když jsem pak na
gymnáziu narazila
na paní profesorku
Marcjaníkovou, by-
lo
rozhodnuto.
S paní profesorkou
mám řadu zážitků mimo
školu, ze soutěží a zá-
jezdů, ve čtvrťáku si téměř
celá naše skupina dělala
státnici. Vzpomínám si, jak
jsme např. při školním
výměnném
pobytu
s lyceem z Angers, svorně
vláli za jejím deštníkem:
„Tak, dívejte se , to je Pa-
říž!“
Ptáte se, jak jsem se uči-
la…Studovala
jsem
s vyznamenáním,
což
ovšem mělo i jisté praktic-
ké nevýhody… Ve třeťáku
ke mně do lavice naše an-
gličtinářka přesunula spo-
lužáka Radka. Aby už byl
březen/duben 2018
5