Příběhy jedné busty

text : prof . Futtera

Ten pohled se nemění už 25 let . – tolik času totiž uplynulo od její instalace do foyeru školy . Onoho dne 23 . března , kdy u příležitosti akademie ke Dni učitelů bustu slavnostně odhalili historikové Karol Bílek , tehdejší předseda Pekařovy společnosti Českého ráje , a Karel Herčík , první polistopadový starosta Mladé Boleslavi , v té době však již novopečený člen pedagogického sboru , který tento akt doprovodil krátkou přednáškou , vyvrcholil postupný návrat Josefa Pekaře na mladoboleslavské gymnázium . – Ostatně Návrat se jmenuje též báseň Jaroslava Seiferta , věnovaná právě Pekařově památce , jež v průběhu slavnosti zazněla . Pekařovy návraty do Mladé Boleslavi přitom nebyly nijak přímočaré . Sice pouhých sedm let po maturitě , na jaře roku 1895 , zde krátce zastupoval nemocného dějepisáře Františka Bareše , avšak záhy poté Pekařova kariéra zamířila do akademického prostředí a ani mladoboleslavské gymnázium necítilo potřebu se ke svému významnému absolventovi za jeho života hlásit . Zato pod dojmem jeho úmrtí stačilo několik měsíců roku 1937 , aby mohla být škola po zvěčnělém historikovi pojmenována . Ne však nadlouho , již v říjnu 1941 v souvislosti s vynucenými reformami českého vyššího školství jeho jméno na dlouhých 53 let z názvu školy , ale i z paměti jejích žáků a zaměstnanců vymizelo . Staronový název gymnázium přijalo až za změněných politických poměrů v březnu 1994 , když jej již v listopadu předchozího roku schválilo ministerstvo školství . Oproti tomuto martyriu by se zdálo , že cesta k odhalení busty , která měla sepětí školy s historikovým odkazem hmatatelně demonstrovat , uběhla v kvapíkovém tempu . V červenci byla sepsána smlouva s mladoboleslavským sochařem Petrem Dufkem , působícím na sochařské škole v Hořicích , že opukovou bustu dodá do konce téhož roku . Stačilo tak už jen vyrobit podstavec , doplnit jej tabulkou , sezvat hosty , nakoupit pohoštění , sehnat recitátora a odhalování nic nebránilo . Jenomže tak jako skoro vše má i naše busta za sebou podstatně komplikovanější prehistorii . Ta sahá dokonce už do podzimu roku 1936 . Tehdy již churavějící Josef Pekař seděl modelem sochaři Josefu Drahoňovskému . Jeho úkolem bylo vytvořit historikovu bustu – ovšem menší a bronzovou – pro Panteon Národního muzea . Pekařovo úmrtí vyvolalo zvláště v jeho rodném kraji doslova vlnu připomínek slavného dějepisce . Chystaly se památníky , turnovští turisté vyznačili v Českém ráji „ Pekařovu stezku “, děkan pražské filosofické fakulty dokonce vyzýval „ aby zejména v rodném kraji Pekařově byly sázeny lípy , Pekařovy lípy “. Není divu , že v této atmosféře došlo i na bustu . Na Drahoňovského se s žádostí o zhotovení větší , metrové kopie původního díla obrátilo město Turnov – a také čerstvě přejmenované mladoboleslavské Státní československé gymnasium Dr . Josefa Pekaře . To se na počátku roku 1938 připravovalo na důstojné oslavy 250 let existence , jež byly proponovány na počátek října Ö