Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen | Page 24
napsala: tereza altmanová, 4.a
NAŠE NÁRODNÍ ID
Národní identita, dle definice je: „Osobité
a uvědomělé kulturní a politické společen-
ství, na jehož utváření mají největší vliv
společné dějiny a společné území. Jed-
notlivé národy se vymezují třemi hledis-
ky – kulturně, politicky a psychologicky.“
Tento komplexní pojem vždy hrál a prav-
děpodobně i vždy bude hrát významnou
roli v dějinách jak České republiky, tak
ostatních států. Na otázku, proč by tomu
tak mělo být, je poněkud až moc jednodu-
chá odpověď- a to: protože národní iden-
tita je právě tou pomyslnou spojnicí mezi
státem a jejími obyvateli, a tak propojuje
tyto dvě neoddělitelné entity.
P
íše se rok 2018, žijeme na místě, kde nás
ráno probouzí zpěv ptáků, a ne duně-
ní bomb. Ve svobodné zemi, která nám
nebrání vycestovat do zahraničí. I přesto vět-
šina českého národa nesdílí lásku ke své rodné
vlasti, a když ano, jako důvod udávají spíše
sport a vědu, nikoliv demokracii či společenské
hodnoty. Co tedy vede český lid k této nelásce
a je tento postoj odůvodněný? Ano i ne, aneb
všechno nemusí být tak černobílé, jak se může
zpočátku zdát.
24 Září-Říjen
Pojďme si tedy tuto problematiku rozebrat postupně
a z více zorných úhlů. První, co se spoustě lidí vy-
baví, když se řekne slovo stát, je politika, politický
systém a podobné výrazy. My, obyvatelé České
republiky, žijeme ve svobodném státě, ale jak říkal
i sám T. G. Masaryk – svoboda nutně neznamená
demokracii. V popředí zájmu jsou politici, na jejichž
účet si jen málokdo bere servítky. Lidem vadí ko-
rupce, manipulace a veškeré lži a nepravdy. Avšak
můžete se na tyto lidi vůbec hněvat, když prezident
naší republiky pálí trenýrky a premiér je trestně
stíhanou osobou? Je těžké cítit lásku k národu,
když člověk cítí takový disrespekt k těm, kdo jsou
v jeho popředí. Na druhou stranu, nebyl náhodou
prezident, poslanci i premiér, zvoleni z řad vlast-
ního, svobodného národa?
Co je také dobrým ukazatelem hloubky národní iden-
tity, je způsob slavení státních svátků. Přenesme se
nyní na chvíli do USA na 4.července nebo do Irska
na 17.března. A co uvidíme? Vzduchem vlají vlajky,
lidé jsou v ulicích a jsou hrdí. A teď se vraťme zpět k
nám, domů, v den prakticky jakéhokoliv svátku. Vla-
jky byste hledali jen marně a ulice tu sice jsou, ale
bez lidí. Ne že bychom to neuměli, být vlastenečtí,
například když se jedná o Olympiádu nebo Mistro-
vství světa v hokeji, pak je projevena trocha hrdosti.